Na ministerstvu pro místní rozvoj se ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí řeší problém neexistujícího zákona o sociálním bydlení. Žádný prý ani nebude potřeba. Postačí nařízení vlády, v němž se mimo jiné říká, že sociálním bydlením jsou i dnes nechvalně známé ubytovny, které vydělávají na takzvaném černém zlatu – tedy na Romech platících z příspěvků na bydlení předražené nájmy. Podobné vývody, včetně toho, že ubytovny by měly být pod trvalým dohledem kamer, si lze přečíst v analýze ministerstva pro místní rozvoj Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé. Na nekompetentnost analýzy, kterou po kritice ministerstvo označilo za „situační zprávu“, poukázal otevřený dopis akademických a výzkumných pracovišť, které se problémy sociálně slabých zabývají. Ministerská odpověď sice říká, že jde pouze o jeden z mnoha materiálů, obsah ostatních návrhů „komplexního řešení sociálního bydlení“ se ale nedozvíme. Zato
se dočteme, že „ubytování, které není založeno na nájemním vztahu, však již dnes poskytuje zázemí a bezpečí určité skupině obyvatel“ a že „s předpokládaným vývojem ekonomiky není vyloučeno, že jeho význam bude narůstat“, pročež by v koncepci mělo zůstat. To, co je ve skutečnosti důkazem bytové nouze a balancováním na hraně bezdomovectví, se tedy brzy může stát legitimizovaným sociálním bydlením a nedůstojná segregace chudých Romů může pokračovat přímo pod patronátem státu. Po sociálních ubytovnách můžeme očekávat třeba sociální ghetta.