Začátkem listopadu vystoupilo v divadle Komedie francouzské taneční duo Compagnie Post Rétroguardia. Tančící choreograf Paco Décina a Valeria Apicella se představili v české premiéře představení nazvaného Chevaliers sans armures, jež svým názvem poukazuje na bezbrannost emocí, na ochotu vystavit se zranění. Choreografie svým loudavým, zamyšleným tempem a neproniknutelností mlčících tváří interpretů dala vyniknout zejména tanečnici a její ženské, nepřístupné, jakkoli zranitelné senzitivitě. Valeria Apicella odsloužila představení téměř jako mši, dala mu do služeb jak své vykreslené bicepsy, tak svůj mystický dech a zamžený pohled. Paco Décina jako by ji jen rozpačitě a starostlivě střežil. Na vlastní oči jsme na ní viděli, jak má tanec drogové účinky; nakažené obecenstvo odměnilo oddanost tanečnice-kněžky dlouhým potleskem. Hypersenzitivní, meditativní, ale také zase nijak překvapivý styl vstoupil v Praze do prostředí bouřlivě se rozvíjející sezony současného tance,
sezony, která – jak se zdá – bude dynamická a nápaditá. Ve srovnání se současnou taneční atmosférou Prahy vyznělo proto představení Compagnie Post Rétroguardia poměrně retro. Pomalé tempo bylo chabě zdůvodněno jen tou jednostrunnou emocí. Obstarožní svícení s dotěrnou záplavou červeně po celou první část nepomohlo prohloubit její význam. Hledaná niternost unikala do autismu, možné odstíny emocí vytěkaly do nezabydleného prostoru scény. Výtvarné prvky užité v závěru choreografie – jakési prázdné, duté bílé kukly postav v různých polohách, rozestavené po prostoru jeviště – připomínaly divadelní poetiku sedmdesátých let a odvátý čas. A přece to, paradoxně, bylo právě hostování francouzských choreografů v Čechách, jejich představení a také jejich dílny, které pomohly popohnat český současný tanec vpřed, na jeho nynější úroveň. Za úspěšnou francouzskou taneční misí u nás stojí hraběnka Marie Kinsky a její asociace SE.S.TA. (Setkávání současného tance). Tato dáma, tanečnice a taneční pedagožka,
působí v Praze už více než deset let. Za tuto dobu odvedla spoustu neocenitelné práce na francouzsko-českém tanečním provozu. Český stát by si už měl pro Marii Kinsky nablýskat nějakou pěknou medaili.

Příjemný šok vyvolal v úvodu večera představitel hlavní sponzorské firmy, když emotivně vyzval všechny přítomné podnikatele k podpoře současného tance. Dostalo se mu potlesku na otevřené scéně.