„Ty nejhorší knihy jsou často nejdůležitěj­ší, protože jsou to obvykle ty, které se čtou v dětství a mládí,“ konstatuje výstižně George Orwell v eseji Týdeníky pro kluky. V pomyslné knihovně oněch nejdůležitějších a zároveň nejhorších knih měla po celé generace vyhrazeno speciální místo dobrodružná literatura, které se věnujeme v aktuál­ním čísle. Nepřehlížíme přitom skutečnost, že současné…

Ve městech, která nejsou krajskými sídly, žije kolem čtyřiceti procent obyvatel Česka, ale míra mediální pozornosti tomu neodpovídá. Většinou ji přilákají jen snadno přístupné zkratky – třeba žebříček kvality života, v němž letos propadl Horšovský Týn a loni Podbořany. I když podobné průzkumy pracují s velkým množstvím dat, o samotných městech a životě v nich toho dokážou…

„Kdyby se buržousti viděli, kdyby tak neburžousti věděli. (…) Dlouho jsem nemohla pochopit, proč vyšlo z módy třídní násilí, myslím teď násilí nižších tříd vůči vyšším. V opačném směru ho znám dobře, jako svoje boty, žila jsem mezi jeho původci,“ píše ve svém románu Jméno francouzská spisovatelka Constance Debré, která pochází po…

Už před více než třiceti lety psal Vladimír Macura ve svém „semiofejetonu“ v souvislosti s televizní reprízou Pyšné princezny o přirozené symbióze pohádky s komunistickou vizí světa a demytizační analýza socia­­listických pohádek stále patří k oblíbeným tématům akademických prací. A přesto když dojde na osobní nostalgii – zavazování střevíčků a myší kožíšky –, na ideologii nehledíme a necháme se…

„Neboj se toho, kdo křičí, ale toho, kdo má sklopenou hlavu,“ praví jedno perské přísloví. Prvotním impulsem k přípravě tématu, jež ohledává prostor současné íránské kultury – a beletrie zvláště –, bylo zjištění, že ani v redakci kulturního časopisu se nenašel nikdo, kdo by mohl s jistotou říct, že má alespoň povšechnou představu o současné…