Úmorná letní vedra a s nimi spojené orgie tělesných pachů v přeplněných dopravních prostředcích jsou pryč, téma lidského potu je však stále aktuální. „Mastné vlasy, dlouhé vousy, neostříhané nehty, za nimi špína, flekatá košile, zpocené chlupy v podpaží, páchnoucí dech… Opravdu máte radši, když se o sebe muž nestará?“ ptá se autorka „Zde“ na portálu Žena.cz v úvodu článku řešícího věčné téma metrosexuality. Těžiště spočívá pochopitelně ve fotogalerii, ale kombinace titulku „Metrosexuála chce každá! I když tvrdí opak“ a závěrečné otázky („A jak vlastně vypadá ten, kterého máte doma?“) vytváří oprávněně pochmurnou atmosféru. Každopádně navzdory známému výzkumu pensylvánských vědců, který dokazuje, že mužský pot ženy uklidňuje a má pozitivní vliv na jejich hormonální hladinu, největším problémem je samozřejmě výběr správné vůně. Zhruba před deseti lety jsem byl v londýnské Tate Gallery fascinován instalací založenou na vzorcích vůní ve zkumavkách – základem parfémů byly pachy spojené s různými světovými městy. Většina vůní obsahovala něco svůdného a zároveň cosi chemického, industriálního, škodlivého – jakýsi pachový otisk velkoměstské reality. Obdobný jedovatý odér, jaký za sebou zanechávala démonická seriálová postava parazitující v těle jistého Lelanda Palmera. Kde takový parfém, z něhož se partnerovi, ať je to žena, muž, kočka či pes, skutečně zatočí hlava, sehnat? Poraď, Ženo.cz!