Pokud média v poslední době referují o Českém rozhlase, zabývají se především zdravotním stavem jeho ředitele Richarda Medka. Přitom právě teď je nutné vést o dalším směřování veřejnoprávního rozhlasu diskusi – už i proto, že se mediální krajina v České republice nejen vlivem krize prudce mění. Pozornost by pak měly vzbudit především tři důležité změny, o kterých se v poslední době zmínil nový generální ředitel. První se týká stanice Radiožurnál. Ta prochází v posledních letech bolestivým hledáním nového tvaru a lze jen litovat, že odvaha provést razantnější zásahy končí ve chvíli, kdy se ozve varovný hlas z politické scény nebo dobře zorganizovaná nátlaková skupina.

Jak se zpravodajstvím a publicistikou?

Naplní-li se Medkův úmysl a vznikne nová stanice výhradně mluveného slova, bude Radiožurnál muset nově definovat svou úlohu. Totéž platí pro Rádio Česko, které se podle všeho sloučí s ČRo 6. Nová zamýšlená stanice se soustředí na kombinaci zpravodajství a publicistiky, zřejmě i s tematizovanými bloky a novými publicistickými formáty. Podobná rádia už léta vysílají například v Německu v rámci nabídky zemských rozhlasů. Diskuse by ale měla vzít v úvahu i možnost naplňovat požadavek zpravodajsko-publicistické nabídky na některé z existujících stanic jen po určitou dobu – v časech, kdy je pravděpodobnost zájmu posluchačů nejvyšší – a podřídit tomuto cíli program ve chvíli, kdy se odehrávají významné a zásadní události. Pro posluchače by bylo dobré mít jistotu, že v případě, kdy se něco děje, dostane okamžitě od svého rádia plný zpravodajský a publicistický servis.

Debata o zaměření jednotlivých stanic, o možnostech další nabídky, by mohla být zajímavá i ve srovnání se zahraničními zkušenostmi. Vyplatilo by se ČRo investovat do programu, který by byl zaměřen výhradně na politické a společenské události, o nichž by informoval živě? Měl by ČRo zvažovat zřízení sportovní stanice? Uspělo by rádio, které by se zčásti orientovalo na děti? Jaká je budoucnost stanic pro různé mladé cílové skupiny? A co třeba speciální varianta Radiožurnálu určená lidem, kteří jsou právě za volantem? Jistě, jedna z častých odpovědí je, že taková diskuse bude čistě teoretická, protože veřejnoprávní rozhlas nemá na podobné projekty peníze. Koncesionáři by měli žádat, aby se vedení ČRo těmito otázkami zabývalo – vedle aktuálního stavu by totiž mělo řešit výhled i do vzdálenější budoucnosti, než je funkční období generálního ředitele.

Centralizace a politický poradce

Druhá změna, kterou plánuje nový ředitel, je zřízení centra zpravodajství a publicistiky, které bude dodávat příspěvky a pořady všem celoplošným stanicím a některým regionálním. To není jen snaha o zefektivnění chodu celé instituce, ale radikální zásah do dosavadní praxe, který s sebou nese řadu výhod, ale i úskalí. Výhody jsou zřejmé – zpravodajství konečně dostane řád a vnitřní logiku, posluchači konečně budou mít jistotu, že události se i v rozhlasovém zpravodajství budou vyvíjet a proměňovat, ať už si zapnou kteroukoli z celoplošných stanic. Lišit se od sebe budou jen formáty zpravodajství – nepochybně jiný zvolí Rádio Česko a jiný třeba Vltava. Někteří kritici se obávají, že se tak dostanou zpravodajství a publicistika pod nežádoucí, centralizovanou kontrolu – obavy přiživil i plán zřídit pozici poradce pro oblast politiky, který by měl zodpovídat za dodržování zásad objektivity, nestrannosti či
vyváženosti zpravodajství. Je zřejmě českou tradicí hledat nekalé úmysly v čemkoli, co se politiky týká. V tomto případě ale známe jen povrchně definovaný záměr, nikoli obsah práce takového poradce, jeho pravomoci a možnosti vlivu na redakční obsahy.

Co s digitalizací?

Nejméně jasné jsou možná dopady Medkova záměru pozdržet digitalizaci. Na jedné straně říká, že chce ušetřit finance, což je pochopitelné, na straně druhé argumentuje tím, že například v Británii poslouchá rádio prostřednictvím televizních digitálních multiplexů – DVBT – 60 procent starších posluchačů. Má to být sdělení, že ČRo se chce soustředit právě na ně? Ostatně, kdo to je starší posluchač? Nejasnosti vyplývají především z toho, že se znovu začalo debatovat o FM pásmu a možné změně zákona – Český rozhlas dnes může provozovat v tomto pásmu jen tři celoplošné stanice.

Bohužel v těchto debatách asi bude nejméně platná Rada Českého rozhlasu, instituce, která by měla iniciovat veřejnou diskusi, nabízet pro ni odborné a teoretické podklady, srovnávat ČRo s veřejnoprávními institucemi v zahraničí. Zdá se, že rada na takovou ambici buď rezignovala nebo ji umně skrývá. Naposledy se těmito otázkami zabývala v červnu 2008 na semináři Programové změny v ČRo, jejich dopad a budoucí vize. Ostatně nechť každý posoudí sám, kolik fundovaných materiálů a podkladů k tématu najde na stránkách rady ČRo.

Autor je mediální analytik CME.