„Lidé ze slabších částí společnosti mě respektují tak, že se ke mně chovají jako k bohyni,“ prohlašovala Májávatí ještě v roce 2016. Politička známá svou zálibou v růžové barvě byla v půlce minulého desetiletí nekorunovanou královnou dalitů, tedy někdejších nedotýkatelných kast. Po osmi letech ale její situa­ce příliš růžová není. Strana, která si kdysi dělala zálusk i na premiérské křeslo, nezískala v letošních volbách do Sněmovny lidu ani jeden mandát.

Univerzální klíč

Bahudžan samádž pártí neboli Strana většinového společenství (BSP) vznikla v roce 1984 s cílem poskytnout politickou platformu marginalizovaným komunitám, zejména da­litům, kteří v tradiční kastovní společnosti trpěli sociálním a ekonomickým útlakem. Její zakladatel Kánšírám (1934–2006), původním povoláním laborant v továrně na třaskaviny, byl po dvaceti letech působení v dalitském odborovém hnutí frustrován z toho, že příslušníci nízkých kast nedokážou v parlamentní demokracii prosadit své zájmy. Ideo­logii nové strany proto postavil na koncepci většinového společenství, které by zahrnovalo všechny skupiny s nižším statusem, jež tvoří až 85 procent indické společnosti. Tedy nejen dality, ale i nízké kasty, muslimy a příslušníky původních kmenů.

Mezi hlavní Kánšírámovy inspirační zdroje patřili zejména Džjótiráo Góvindráo Phu­lé (1827–1890) a Bhímráo Rámdží Ambéd­kar (1891–1956). Podobně jako oni brojil proti nedotýkatelnosti a kastovní diskriminaci, jeho vize však nesměřovala k „vyhlazení kasty“ podle Ambédkarova vzoru. Kánšírám naopak vnímal, že lidé se své kastovní příslušnosti jen tak nezbaví, a proto by ji měli považovat za výhodu. Jeho strategie odpovídala spíše dosavadní praxi odborového předáka: využít početní převahy dalitů a nízkých kast k tomu, aby uchopili politickou moc. Ta se měla stát „univerzálním klíčem“, který odemkne všechny dveře na cestě za pokrokem a sebeuznáním – umožní ve stávajícím systému reformy, které zajistí marginalizovaným skupinám rovné příležitosti.

Pod vedením Kánšíráma a jeho následovnice Májávatí strana brzy získala významný vliv v severní Indii. Kánšírám zúročil své dlouholeté organizační zkušenosti a zmobilizoval silnou síť aktivistů na venkově i ve městech. Májávatí jako žena z dalitské kasty džátavů zase ztělesňovala vzestup marginalizovaných skupin, které dokázala velmi dobře oslovit prostřednictvím pečlivě vybraných kandidátů z různých kast a komunit. Historického úspěchu dosáhla BSP v roce 2007, kdy vyhrála volby v Uttarpradéši. Tento nejlidnatější indický stát se pak na dlouhou dobu stal baštou nejen BSP, ale i politiky založené na kastovní příslušnosti.

Volební úspěch BSP byl však zároveň začátkem jejího úpadku. Strana, která slibovala společenskou proměnu, se totiž ve vládních křeslech zaměřila spíše na symbolické kroky. Asi nejznámějším příkladem jsou výstavby parků a pomníků dalitských lídrů včetně soch samotné Májávatí. Tyto projekty sice mezi dality posilovaly pocit sounáležitosti a vědomí práva na užívání veřejného prostoru, zároveň však byly kritizovány jako plýtvání prostředky, které mohly být použity na školství, zdravotnictví nebo infrastrukturu. Dalším problémem byla centralizace moci v rukou Májávatí, která oslabila organizační buňky na místní úrovni, a její korupční skandály. Zmínku si zaslouží také opulentní narozeninové oslavy, při nichž spolustraníci obdarovávali svou lídryni luxusními šperky nebo obřími dorty. Večírky, které měly sloužit jako přehlídka dalitské moci a bohatství, tak zároveň vyvolávaly rozhořčení u chudých voličů.

Spojenec hinduistické pravice?

Možná největší strategickou chybou, která BSP zlomila vaz, však byl její posun od bahudžanské politiky k politice všelidové. Zatímco ještě v devadesátých letech Kánšírámovi stoupenci hřímali, že bráhmany a další privilegované kasty je potřeba nakopat, v novém tisíciletí Májávatí pochopila, že se bez jejich hlasů při cestě k moci neobejde. Zdánlivě logická koalice se Socialistickou stranou coby hlavním zástupcem nižších a středních kast pohořela na osobních neshodách mezi lídry, ale i na skutečnosti, že dalité mají s nízkými kastami až příliš podobné ekonomické zájmy a často jsou si přímými konkurenty.

Před slavným volebním vítězstvím v ro­­ce 2007 doplnila BSP dalitskou kandidátku o bráhmany a sesbírala hlasy od obou zdánlivě neslučitelných skupin. Při námluvách s vysokými kastami však nakonec zapomněla na samotné dality. Ačkoli takzvané soupisné kasty tvoří v Uttarpradéši zhruba 21 procent obyvatelstva, Májávatí ve stranickém aparátu i při adresování sociálních programů protežovala početně nejsilnější čamáry a džátavy. Této slabiny si brzy všimla politická konkurence, zejména Indická lidová strana (BJP) pod vedením Naréndry Módího. Hinduisticky konzervativní strana, která tradičně hájí spíše zájmy vyšších tříd, se rozhodla jít cestou inkluze: provedla nábor mezi méně početnými dalitskými kastami a zlomila monopol BSP na hlasy dalitů. Výsledek byl impozantní: BJP v Uttarpradéši dvakrát po sobě vyhrála volby a sestavila jednobarevnou vládu, což se v tomto klíčovém státě nikomu nepovedlo více než třicet let.

Paradoxní je, že BSP se o ztracené voliče ani nepokusila znovu zabojovat. Naopak se dlouhodobě vyhýbala kritice kontroverzních kroků BJP jak v Uttarpradéši, tak na federální úrovni, ať už šlo o diskriminační zákony o státním občanství, nebo společensky polarizující stavbu Rámova chrámu v Ajódhje. V posledních letech dokonce BSP často kandidovala v obvodech, kde neměla šanci na vítězství, ale odčerpávala hlasy jiným opozičním stranám. To vedlo ke spekulacím, že BSP uzavřela s BJP zákulisní dohodu, aby ochránila své vedení před stíháním za korupční aféry z minulosti.

Na dně

Propadák v letošních volbách do ­Sněmovny lidu už byl jen logickým nárazem do dna. Ne­­­jenže BSP v Uttarpradéši nezískala jediné poslanecké křeslo, ale navíc zde obdržela jen 9,4 procenta hlasů. Je tedy zjevné, že strana ztratila už i důvěru svého skalního jádra z řad čamárů a džátavů, kteří v tomto státě tvoří zhruba deset procent obyvatelstva.

Může se strana od tohoto dna ještě odrazit? Původní Kánšírámova vize většinového společenství byla revoluční myšlenkou, která vyvažovala politickou dominanci vyšších kast. Od jeho dob se však politická krajina Uttarpradéše výrazně proměnila. Zatímco před dvaceti lety se voliči často rozhodovali jen na základě své kastovní příslušnosti, dnešní mladá generace mnohem více slyší na přísliby rozvoje a bezpečnosti. Všechny ostatní politické strany včetně kdysi elitářské BJP se proto prezentují jako mnohem inkluzivnější a zaměřují se na konkrétní otázky, jako jsou chudoba, nezaměstnanost, přístup ke vzdělání a zdravotní péči nebo nové technologie, které hrají v indické politice stále větší roli.

Naopak BSP postupně ztratila i potenciál mobilizovat své voliče na základě jejich kastovní identity, když dlouhodobě ignorovala příkoří, která se dalitům dějí ze strany vyšších kast. Nepsaný pakt o neútočení s hinduistickou pravicí zase vedl k tomu, že BSP přestali brát vážně muslimové. V posledních letech tak můžeme vidět, že se jádro dalitských voličů přesouvá k novým regionálním uskupením, jakým je například podstatně radikálnější Ázád samádž pártí. Její lídr, mladý dalitský aktivista Čandrašékhar Ázád, navíc stejně jako Májávatí pochází z dominantní kasty džátavů. Podaří se mu, co se jeho předchůdkyni nepovedlo?

Autor je politolog a indolog.

Text vychází za podpory Strategie AV21: Výzkumný program Anatomie evropské společnosti.