Inscenace Zlomený muž v režii Ondřeje Kulhavého a Jana Šolce sleduje probouzení toxické maskulinity u mladých heterosexuál­ních mužů. V anotaci je ovšem titulována jako dílo o „mužské křehkosti“, čímž vzniká rozpor mezi výsledkem a jeho prezentací. Projekt se zrodil díky mezifakultnímu grantu AMU ve spolupráci studentů FAMU a DAMU a jistá „studentskost“ jím prosakuje především v hereckých výkonech. Zdánlivou nevýhodu ale tvůrci proměnili v devízu a stavějí – jakkoli možná nevědomky – na autentičnosti zobrazování i zobrazovaného.

Nikdo mě nemá rád

Mladý muž, jehož roli si mezi sebe dělí trojice herců (Lukáš Cenker, František Flo­rián a Zbyněk Rohlík), očividně nemá moc velké sebevědomí. Reprodukovaný modifikovaný hlas mu opakovaně připomíná, že ho nikdo nemá rád a ani mít nebude. Herci a herečka nejprve rozestaví kolem hracího prostoru Venuše ve Švehlovce na oranžovo nabarvené rekvizity (které už dále nevyužijí) a během jevištně rozpačitého úvodu nastolí otázky: Opravdu na každého někdo někde čeká? Neměli bychom si připustit, že někteří partnera nenajdou nikdy? Kdo se s tím ale smíří?

Hlavní postava se samotě brání, snaží se seznamovat během společenských událostí i formou speed datingu, v zoufalství ale propadá instantním radám šovinistických tiktokerů à la Andrew Tate, načež odjíždí na pochybný seberozvojový kurs. Tam se zřejmě dozví, co může za to, že nemá přítelkyni: nikoli jeho vlastní neschopnost, ale podlost ženského pokolení. Místy tak tvůrci až nebezpečně balancují mezi kritikou misogynie a pochopením pro ty, již do pastí misogynních názorů padají.

Inscenaci tvoří více či méně provázané situace z protagonistova života – oslava s kamarády, roztomilé chatování po seznámení s dívkou, útěky do světa vlastního sci­-fi románu. Výjevy jsou obsahově banální, ale těží ze své autentičnosti. Herci přirozeně předvádějí mluvu a chování mladé generace. Poměrně riskantním způsobem, ale zdařile je ztvárněn speed dating: každé ze tří randíček, během nichž vedou muži s dívkou v podání Julie Marečkové veskrze trapné, avšak naprosto uvěřitelné rozhovory, trvá přesně čtyři a půl minuty. S přibývajícími vteřinami se trapno ještě zhutňuje. Po dvou identických kolečkách se už slečna nezdráhá uchazeče urážet. Křehký hlavní hrdina, jenž přišel na řadu jako poslední, netuší, že dívka proti němu osobně nic nemá, pouze už nechce potřetí poslouchat stejné blekotání – v chlapcových očích se ale stala fúrií a jen ho utvrdila ve stále negativnějším názoru na veškeré „něžné pohlaví“.

Ani bop, ani flop

Virtuální svět, který protagonistovi slouží jako útočiště, zhmotňuje čtveřice zavěšených promítacích ploch. Tato druhá realita má nostalgický charakter mimo jiné díky promítání záběrů ze starých arkádových her. Ve spojení s generací Z se tu díky nim objevuje nečekaný motiv: i poměrně mladí lidé trpí steskem po minulosti, ať už po té, již znají z dětství, nebo po mytických časech, kdy si ženy ještě vážily mužů a jejich pozornosti…

Tento zběsilý návrat do pravěku tvůrčí tým neinterpretuje vyloženě kriticky, ale ani ho zřejmě nepodporuje. Některé scény a motivy spolu zkrátka příliš nekorespondují a pravděpodobně vyznívají jinak, než byly původně zamýšleny. Výhodou inscenace ovšem je, že se alespoň na některou scénu dokáže napojit snad kterákoli osoba z generace Z, která se v poslední době snažila randit, aniž by nad ní musela – nejde to nenapsat – „cringovat“.

Autorka je divadelní publicistka.

Zlomený muž. Režie Ondřej Kulhavý a Jan Šolc, dramaturgie Mikoláš Arsenjev, scéna a kostýmy Agáta Slámová, Jenny Sterwaldová, produkce Anna Křepínská, Nikol Pelclová, Barbora Zajíčková, videoprojekce Martin Hromádka a Nikola Beková, hrají Lukáš Cenker, Julie Marečková, Zbyněk Rohlík, František Florián. Venuše ve Švehlovce, Praha. Premiéra 24. 11. 2024, psáno z uvedení 9. 1. 2025.