close search

Zpěv uprostřed nicoty

Vnější i vnitřní pustina v Jesus Christ Superstar

Už přes půl století globálně populární a v mnohém přelomová rocková opera Jesus Christ Superstar se tři roky po svém uvedení, v roce 1973, dočkala pozoruhodné filmové adaptace, která muzikál místo do opulentních hollywoodských kulis zasadila do vyprahlé izraelské pouště.

Skladatel Andrew Lloyd Webber a scenárista Tim Rice jsou zásadní postavy muzikálové produkce – jsou autory světově vůbec nejúspěšnějších titulů. Jedním z prvních děl této dvojice – poté, co si tvůrci získali věhlas biblickou, barvami hýřící show Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat (1969) – bylo konceptuální album Jesus Christ Superstar (1970). O nahrávku, a ne o divadelní uvedení, šlo proto, že se jim kvůli křesťansky citlivé problematice nepodařilo sehnat vhodnou scénu. Díky úspěchu alba byl nicméně hned o rok později muzikál představen na Broadwayi. Progresivní a s ohledem na trendy dobového hudebního průmyslu eklektické dílo postavu Ježíše zlidštilo a v zásadě empaticky nahlíželo i na Jidáše, jenž je skutečnou hlavní postavou a průvodcem biblickým příběhem.

Ze studia do pouště

Záměrem autorů bylo poslední dny Kristova života ohlodat na kost a z Božího syna udělat člověka – paradoxně ale skrze výrazně stylizovaný muzikální tvar, takřka bez mluveného slova, jen s občasnými rytmickými verši. Scénář neobsahuje Kristovo zmrtvýchvstání, vrcholí jeho ukřižováním. Muzikál se v dalších letech a desetiletích dočkal řady uvedení a přepracování po celém světě, obzvlášť v Česku má mezi muzikály prominentní místo. Na spoustu verzí přitom mělo vliv především filmové zpracování z roku 1973, nikoli…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše možnosti předplatného

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image