Slovo ťiang­-chu sice doslova znamená „řeky a jezera“, v čínském žánru wu­-sia se jím ale označuje jakýkoli prostor nacházející se mimo vymahatelnost zákonů. Je to podobná civilizační periferie, jakou ve westernech představují prérie a odlehlá městečka, kde dochází ke střetům potulných banditů se samozvanými ochránci spravedlnosti. V případě wu­-sia se jedná o takzvané sia neboli osamělé tuláky s meči, kteří ovládají bojová umění na úrovni vymykající se schopnostem běžných smrtelníků. Žánr má kořeny ve starých lidových vyprávěních, odkud na začátku 20. století přešel do populární literatury. Od šedesátých let je pak oblíbenou součástí východoasijských kinematografií vycházejících z čínské kulturní oblasti. V následujícím textu představím tři wu­-sia filmy, jeden tchajwanský, jeden čínský a jeden hongkongský, v nichž jako prostor ťiang­-chu figuruje poušť.

Hostinec v poušti

V době, kdy vznikl první z nich, dnes již klasický snímek Dragon Inn (Lung men kche­-čan, 1967), bylo pouštní prostředí ve wu­-sia filmech zcela výjimečné. Filmovou podobu žánru od druhé poloviny šedesátých let určovala především produkce hongkongského studia Shaw Brothers, která vznikala převážně přímo v ateliérech studia nebo v okolních exteriérech. Prostředí scén odehrávajících se v divočině bylo poměrně bezpříznakové: pojaté buďto jako otevřená kopcovitá krajina, nebo naopak hustý…