Myšlenka, že tělo a sexualita nejsou výlučně privátní sférou lidské zkušenosti, ale mají i významný politický rozměr, není nová a v současném myšlení ani umění také není nijak výjimečná. Právě naopak, deklarace tohoto přístupu jsou běžným rámcem mnoha děl, často dokonce jakýmsi příznakem či dokladem jejich aktuálnosti. Ostatně stačí si přečíst pár rozhovorů s dnešními hvězdami globálního popu.

Britská zpěvačka, producentka a tanečnice FKA Twigs se na svém letošním studiovém albu Eusexua pokouší tuto problematiku uchopit komplexním způsobem: přemýšlí o tom, jak naše těla osvobodit od útlaku kultury, společnosti i jazyka. Na elektropopovou desku to není malá ambice. Nahrávka nemá být pouze dalším přihlášením se k trendu, ale pokusem formulovat – nebo spíše manifestovat – svébytnou „filosofii“ lidské zkušenosti.

Protože pro FKA Twigs není tělo pouze abstraktním pojmem, ale jedním z klíčových výrazových prostředků, nebude od věci se při zkoumání konceptu označeného titulním neologismem přidržet videoklipů, které hudebnice k novému albu natočila. Právě díky nim totiž získávají témata jejích písní konkrétní podobu. Ostatně v závěru všech videí se objevuje (nepokrytě ambiciózní) motto celého projektu: „Eusexua je praxe. Eusexua je stav bytí. Eusexua je vrchol lidské zkušenosti.“

Stávání se strojem

„Zajímalo by mě, jak se cítíš / Slova to, lásko, nemohou popsat / Ten hluboký pocit uvnitř,“ znějí první slova nahrávky. FKA Twigs tak reflektuje jakýsi původní, niterný pocit uvnitř těla a zároveň konstatuje, že to, k čemu odkazuje, se vzpírá logickým rámcům, protože je to jazykem neuchopitelné. Zájem o tuto „předlingvistickou“ či „předlogickou“ sféru lidské zkušenosti byl poměrně častý v takzvané poststrukturalistické filosofii. Třeba Gilles Deleuze a Félix Guattari ve svých společných textech odkazují ke stavu, kdy tělo není řízeno racionálními schématy a osvojenými vzorci chování, nýbrž jakýmisi hlubinnými fyzickými mechanismy, jež z těla činí „stroj“ složený ze svalů, tkání a nervů.

Dojem, že se nejedná jen o nahodilou souvislost, posilují právě klipy k jednotlivým skladbám alba, jejichž dominantním motivem jsou tančící těla. Není přitom náhodou, že jde o tanec evokující mechanické či robotické pohyby. Těla, která FKA Twigs v klipech k trackům Eusexua nebo Drums of Death ukazuje (a ona sama je jedním z nich), procházejí proměnou: lidé se mění v automaty a tato transformace se stává znakem emancipace či osvobození. Jedinci už se nepohybují způsobem, jakým je to kultura a společnost naučily, a místo toho se napojují na jiné síly a energie, osvobozené od logiky a racionality. Tančící těla už nepřemýšlejí nad tím, jestli se hýbou správným způsobem, jestli je jejich prezentace adekvátní, a místo toho objevují svobodu ve své „strojovosti“ – ve svých „nadzvukových schopnostech“, o kterých se zpívá v písni Childlike Things. Nejde jen o tanec, ale o jiný způsob vztahování se ke světu.

Mimo instituce

Současné publicistické (ale i teoretické) texty motiv „emancipace“ či „osvobození se od společenských či institucionálních omezení“ při interpretacích uměleckých projektů dost možná nadužívají. V případě FKA Twigs se nicméně jedná o poměrně promyšlený přístup. Výše citovaná úvodní píseň onen „stav bytí“, ke kterému se britská umělkyně vztahuje, líčí těžko přeložitelnými verši: „King­-sized, I’m vertical sunrised / Like flying capsized / Free, I see you are / Eusexua“. V klipu ke skladbě sledujeme, jak je zaměstnankyně jakéhosi korporátu svým nadřízeným pokárána za pozdní příchod do práce; šéfovi se však vzepře a aktivizuje i ostatní zaměstnance již popsaným strojovým tancem.

Ke střetu s mocenskou hierarchií odkazuje i klip k singlu Childlike Things. Ten ukazuje FKA Twigs při tanečním výstupu na jakémsi konkursu. Příznačné je, že zatímco strojový tanec působí coby projev osvobození, svůdný taneček při konkursu naopak vede k úzkostným pocitům. Zatímco obvyklá sexualizace, spojená s mužským pohledem, je projevem kontroly, eusexua představuje svého druhu přechod, pasáž do stavu bytí, v němž omezení přestávají platit. „Eusexuální“ tanec tedy neosvobozuje pouze od racionality, ale rovněž od moci institucí.

Prožitek komunity

Dalším důležitým prvkem konceptu – či programu – eusexuy je komunita. Téma emancipace můžeme sledovat už na předchozím albu Magdalene (2019), kde se FKA Twigs pokouší „reformovat“ legendu o Marii Magdaleně, jež bývá často zobrazována coby hříšnice hledající smíření. Oproti tomu pro britskou hudebnici tato biblická postava symbolizuje pozitivní vztah k energii vlastního těla. Ovšem zatímco na starším albu je emancipace stále ještě intimní zkušeností (uzavřenou jako ozvěna v dunivém zvuku nahrávky), Eusexua tuto zkušenost přisuzuje kolektivnímu bytí. Ve videoklipech k albu Magdalene tak FKA Twigs často tančí osamocena nebo svádí souboj s jinou postavou, kdežto v nových klipech je tanec společným rituálem, v němž jednotlivá těla netančí jedno vedle druhého, nýbrž konstituují nový organismus, jedno velké „intenzivní tělo“.

Že je pojem komunity, společenství a vzájemnosti pro koncept eusexuy podstatný, je jasné i z titulní písně, ve které FKA Twigs zpívá: „Cítíš se sám? / Nejsi sám / Když se tě budou ptát, řekni, že to cítíš / Ale neříkej tomu láska / Je to eusexua“. Na rozdíl od partnerské intimity, jak bývá běžně chápána, slibuje eusexua začlenění každého – je jakousi taneční utopií světa bez vyloučených.

Hledala­-li FKA Twigs druh zkušenosti, která by nebyla omezována racionalitou, institucemi či konvencemi, nalezla ji v prožitku komunitního sdílení či spolubytí. Takovým dojmem koneckonců působila i show, kterou jsme mohli vidět na jejím červnovém koncertu v Praze, kde početný taneční soubor zdaleka nebyl pouhým doprovodem popové hvězdy. Ta ostatně jen málokdy stála v popředí; mnohem častěji se „zasouvala“ do nitra celého organismu.

Autor je hudební publicista.