Hudba dnes neumí umírat. Hity z dob dávno minulých, zapomenuté trendy a zaprášené zvuky jsou znovu a znovu oživovány – nikoli zaříkáváním nekromancera nebo záhadným virem, ale silou algoritmů a sociálních sítí. Hroby se otevírají a z nich povstávají nemrtví. Nejsou to však apokalyptičtí jezdci, nýbrž tragikomické figurky repetice.

Podle Marka Fishera a dalších teoretiků ztratila kulturní produkce v posledních dekádách schopnost vytvářet nové formy. Současnému popu vládne retrománie: vývoj se zastavil, budoucnost zanikla a minulost splynula s přítomností. Tato dynamika dostala nový spád v důsledku rychlého rozvoje sociálních sítí zaměřených na vytváření a sdílení audiovizuálního obsahu. Na TikToku a obdobných platformách denně ožívají stovky až tisíce polozapomenutých hitovek. Scrollování příspěvky tak místy připomíná scény z klasických zombie filmů. Tropy ustálené v západní literatuře a kinematografii pro nemrtvé totiž až překvapivě přesně zachycují logiku nekonečného opakování, ke kterému se současná popkultura zdá být odsouzená.

Animované mrtvoly

Populární platformy jako TikTok fungují na principu algoritmicky posilované repetice: uživatelé slyší stále dokola tytéž úryvky písní a účastní se virálních výzev, což vede k masovému šíření dané skladby. Princip, na němž dnes funguje viralita, připomíná kousnutí od zombie: stačí krátký kontakt – pár vteřin videa nebo úryvek refrénu – a uživatel se…