I když Virginia Woolf nebyla o literárních kvalitách románu Studna osamění zcela přesvědčená, ve své době skandální a soudně zakázaný text její současnice Radclyffe Hall se stal kanonickým dílem queer literatury. Co téměř sto let od svého prvního vydání čtenářstvu ukazuje dobový obraz lesbické lásky?
Román anglické spisovatelky Radclyffe Hall Studna osamění (1928, česky 1931) má zásadní význam nejen z hlediska literární historie, ale i pro queer kulturu. Zajímal by nás vůbec tento – dnes už vlastně zcela nekontroverzní – příběh, kdyby nevyprávěl o lásce dvou žen? Právě to je hlavním důvodem jeho kanonizace. Pokud si stejnou otázku položíme z queer perspektivy, uvědomíme si, že heterosexuální literatura může při splnění určitých socioekonomických (nikoli estetických) podmínek poměrně svobodně vzkvétat a nepotřebuje nikomu dokazovat, že má právo být publikována. Naopak Studna osamění byla odsouzena jako pornografické dílo, jakkoli se v textu explicitně nemluví o ničem „horším“ než o polibcích.
Muž v ženském těle?
Česky vyšla Studna osamění šestkrát. Obálku prvního vydání v edici Symposion navrhla Toyen. Zatímco přebal tohoto vydání uvádí „R. Hallová: Studna osamění“, překlad předmluvy, kterou napsal sexuolog a autorčin blízký přítel Havelock Ellis, autorku misgenderuje („knihu Radclyffe Halla musíme označiti za dílo velmi významné“). Naopak velice dobře si překladatel Vladimír Vendyš poradil se jménem hlavní hrdinky: v originále se jmenuje Stephen Gordon (celým jménem Stephen Mary Olivia Gertrude Gordon, přičemž přidání ženských křestních jmen si dal farář jako podmínku, aby mohla být dívka pokřtěna Stephen). Překlad…Článek je přístupný předplatitelům*kám.