Podivuhodná samota prastaré stodoly / uprostřed srpnových polí. // Dole / okrouhlé ticho po cepovém tanci, /o němž by mohl vyprávět stařeček, / kdyby vstal z hliněného lůžka.

Jablko, loupej se mi, / jadýrka dáme zemi, / stopku trávě, vůni větříčku, / zubům slupky, maso jazýčku.

Postůj a vyslechni, jak zloděj – svět už spal – / v základech domovní zdi otvor vyhrabal. / Nemocný, který měl nadmíru slabé spaní, / v polosnu uslyšel slabounké zaťukání...

Slyšel / jsem zvuk / všech / vypitých / lahví / (zvuk jenž / se vychutnává / jako staré víno) / A slyšel jsem že zvuk / všeho co cinká či zpívá / záleží na tom nakolik / jsou věci prázdné / a čím naplněné…

S červenou čepicí na hlavě zemřel v Porýní¬-Hesensku / Na své vinici (břidlice, jižní svah, Müller¬-Thurgau) / Německý vinař. Byla to sebevražda, jak se brzy ukázalo…