Jablko, loupej se mi, / jadýrka dáme zemi, / stopku trávě, vůni větříčku, / zubům slupky, maso jazýčku.

Postůj a vyslechni, jak zloděj – svět už spal – / v základech domovní zdi otvor vyhrabal. / Nemocný, který měl nadmíru slabé spaní, / v polosnu uslyšel slabounké zaťukání...

Slyšel / jsem zvuk / všech / vypitých / lahví / (zvuk jenž / se vychutnává / jako staré víno) / A slyšel jsem že zvuk / všeho co cinká či zpívá / záleží na tom nakolik / jsou věci prázdné / a čím naplněné…

S červenou čepicí na hlavě zemřel v Porýní¬-Hesensku / Na své vinici (břidlice, jižní svah, Müller¬-Thurgau) / Německý vinař. Byla to sebevražda, jak se brzy ukázalo…

Z hlubin vykládaných kusů, zpoza napodobených sloupořadí, z hloubi nepravých chodeb, vyvedených na rubu dveřních křídel, přicházejí na slavnost z nezemského kalendáře krokem neposedů a v nemoderních šatech elegáni z jakési snové doby, dívenky, jež si hledají zaopatření v téhle společnosti ze zrcadlových odrazů, a konečně staří rodiče, břichatí diplomaté a trudovité urozené vdovy...