Newyorčana Jacksona H. Kovalchika zřejmě nemůžete znát, pokud nesledujete klubovou experimentální scénu. V Praze je ohniskem této scény už zhruba dekádu žižkovský klub Punctum, a tak není náhoda, že Kovalchik poprvé v Česku vystoupil v říjnu roku 2023 právě tam. Se svým sólovým projektem J H K tehdy zahrál mimo jiné po boku krajanky Samanthy Hernandez alias Parasite Nurse a tuzemského noisera, který si říká NBDY – všechny tři spojuje vydávání u Oxen Records, nezávislého labelu z Los Angeles, který se od roku 2013 specializuje na power electronics a další extrémní žánry. Často tak činí, plně v souladu s filosofií sonické brutality a vizuál­ního minimalismu, v limitovaných edicích, s ručně vyráběnými obaly a za použití unikátních grafických postupů.

Subžánr harsh noise, jemuž se Kovalchik věnuje, se vyznačuje extrémními úrovněmi hlasitosti i vysokou mírou zkreslení, abrazivními texturami a absencí tradičních hudebních prvků, jako je melodie, harmonie nebo rytmus. Jeho cílem je nekompromisně dráždit posluchače a často u něj vyvolat až fyzickou reakci. Kovalchik však hranici, kdy intenzivní hladina zvuku přechází do vyloženě nepříjemných poloh, překračuje málokdy. Ne nadarmo je už téměř deset let vyhledávaným zvukařem předních newyorských koncertních sálů jako Knockdown Center nebo Pioneer Works. Své technické znalosti a dovednosti si osvojil, když v klubech opravoval poškozené vybavení a u toho nepoškozeného se snažil hledat jeho limity. Zásadní školou mu v tomto ohledu bylo zvučení v dnes již nefungujícím klubu Saint Vitus, který se orientoval na rock a metal. Sám se ostatně považuje za absolutního fanouška rock’n’rollu a koncerty navštěvoval s rodiči od dětství.

Musí se to přepálit

Provozovat nezávislé kulturní prostory v New Yorku je v současnosti téměř nemožné kvůli vysokým nákladům, tlaku developerů, nedostatku podpory od úřadů a negativnímu postoji pronajímatelů. Scéna DIY prostorů, která byla dříve velmi živá, se téměř úplně vytratila. Slavné kluby jako Silent Barn, Secret Project Robot nebo Chaos Computer, v nichž se dařilo zejména noisové scéně, už nefungují, akce se přesouvají do dvorů, parků, na plácky v industriálních zónách. Zásadní roli pro hudební setkávání hrají festivaly. Dva z nich, Ende Tymes a Summer Scum, Kovalchik spoluorganizuje a pochopitelně se stará i o to, aby vystoupení měla co nejpůsobivější zvuk. Hudebník přiznává, že na festivalech se vše musí „přepálit“, aniž by se ovšem zničilo vybavení. Tuto praxi přirovnává k řízení vozů formule 1, jejichž piloti jdou do maximálního rizika a neustále posouvají hranice svých možností i funkčnosti motorů. Jeho přístupu k noisové hudbě prý odpovídá taktika americké stáje Haas, která je známá tím, že občas nerespektuje pravidla.

K motoristickému sportu má Kovalchik silný vztah, ač sám nikdy nezávodil. V pubertě žil v Miláně, kde navštívil Velkou cenu Itálie na legendárním okruhu v Monze. V podcastu White Centipede Noise přiznává, že tato „extrémně hlasitá a vizuálně intenzivní“ událost měla na jeho uměleckou tvorbu zásadní vliv. Fascinace hlukem motorů, který nepotřebuje zesilovače, je u něj velmi silná, stejně jako vším dalším, co oplývá „mohutnou sonickou přítomností“, ať už jde o klaksony, sirény, řetězové pily nebo kostelní zvony. V rozhovorech se rád zmiňuje o dosud nerealizovaném nápadu sejít se s dalšími noisovými nadšenci na okruhu formule 1 a vnímat závod se zavřenýma očima. Ze sledování automobilového klání by se tak stal kolektivní poslechový zážitek.

Náhodný sled samohlásek

Kovalchikovy hudební začátky byly spojeny s tvrdou kytarovou hudbou a v tomto období si vyzkoušel postupně hraní na kytaru, baskytaru i bicí v několika grindcorových a gorenoisových kapelách. Tehdy si rovněž osvojil techniku zpěvu, kterou v modulované verzi (s pomocí pitch shifteru, phaseru s dvěma oscilátory a jemného reverbu) používá i pro projekt J H K. Texty nejsou pro jeho hudbu podstatné, jeho vokální projev je vlastně jen nahodilým sledem samohlásek. To odráží i minimalistický přístup k tvorbě zvuku, založený na redukovaném množství jednoduchého vybavení: používá zpravidla jen mixážní pult, pedály značky Boss, kontaktní mikrofon a kazetový magnetofon.

Z působivého množství nahrávek si zaslouží zmínku album Slab Electronics z roku 2019, vydané u Annihilvs Power Electronix, pro které hudebník zkonstruoval vlastní nástroj nazvaný Slabdrone, což je velký keramický objekt osazený mikrofony, generující zpětnou vazbu a rezonance. A doporučit lze i dynamickou harshnoisovou desku Diamonds & Rust (2022), na níž se postupně stupňuje napětí vrstvením zvukových explozí.

Rychlost, co si dává načas

Ačkoli Kovalchik provozuje vlastní minilabel Liquid Pathogen Productions, nahrávky vydává i na jiných značkách. Třeba svou spolupráci s Oxen Records označil za „pomalý, ale přínosný proces“. Na jedné straně tedy adoruje rychlost a dynamiku, ve své tvorbě si ale potřebuje dát načas a na kreativní vlnu rád čeká i měsíce. A stejně tak dlouho piluje své živé sety. Pomalé tempo se mu vyplatilo i u přípravy alba Madison (2024) projektu Hostility Glutton, které vyšlo v limitované edici padesáti kazet. Jedná se o nahrávku plnou sonicky útočných glitchů, šumu a destruktivní energie, na níž se kromě Kovalchika podíleli i dva jeho přátelé, Seven a v úvodu zmíněná Parasite Nurse. Tvorba tohoto tria je kolektivně chaotická a intuitivní: J H K přináší střídající se vrstvy zpětné vazby a zkreslení, Seven komplexní zvukové koláže a Parasite Nurse tzv. unchill electronics, nepříjemné elektronické skrumáže, které znepokojivě pomalu ústí do gradujících explozí.

Český veřejný prostor a bohužel i kulturu v současné době válcuje strana, která má motorismus v programu i názvu, a její představitelé si na rozdíl od Jacksona H. Kovalchika rozhodně načas nedávají. Možná by nebylo na škodu, kdyby se newyorský hudebník při některé ze svých příštích tour opět zastavil v České republice, a třeba právě s triem Hostility Glutton. Trocha surreálné, místy až noční můru evokující atmosféry by se do současné pochmurné situace hodila. A třeba by se hlukem vytvářeným s láskou a s respektem k diverzitě pročistil vzduch.

Autorka je portugalistka.