Co má společného extrémní elektronická hudba se světem formule 1? Především to, že v obou odvětvích dochází k testování limitů. Americký noiser Jackson H. Kovalchik ukazuje, že záliba v autech a hluku motorů nemusí vést k petromaskulinitě, ale může být spojena s respektem k pomalosti či nerůstu.

J H K během koncertu v pražském klubu Recykl v roce 2025. Foto Ivan Medek
Newyorčana Jacksona H. Kovalchika zřejmě nemůžete znát, pokud nesledujete klubovou experimentální scénu. V Praze je ohniskem této scény už zhruba dekádu žižkovský klub Punctum, a tak není náhoda, že Kovalchik poprvé v Česku vystoupil v říjnu roku 2023 právě tam. Se svým sólovým projektem J H K tehdy zahrál mimo jiné po boku krajanky Samanthy Hernandez alias Parasite Nurse a tuzemského noisera, který si říká NBDY – všechny tři spojuje vydávání u Oxen Records, nezávislého labelu z Los Angeles, který se od roku 2013 specializuje na power electronics a další extrémní žánry. Často tak činí, plně v souladu s filosofií sonické brutality a vizuálního minimalismu, v limitovaných edicích, s ručně vyráběnými obaly a za použití unikátních grafických postupů.
Subžánr harsh noise, jemuž se Kovalchik věnuje, se vyznačuje extrémními úrovněmi hlasitosti i vysokou mírou zkreslení, abrazivními texturami a absencí tradičních hudebních prvků, jako je melodie, harmonie nebo rytmus. Jeho cílem je nekompromisně dráždit posluchače a často u něj vyvolat až fyzickou reakci. Kovalchik však hranici, kdy intenzivní hladina zvuku přechází do vyloženě nepříjemných poloh, překračuje málokdy. Ne nadarmo je už téměř deset let vyhledávaným zvukařem předních newyorských koncertních sálů jako Knockdown Center nebo Pioneer Works. Své technické znalosti a dovednosti si…Článek je přístupný předplatitelům*kám.