V souboru povídek Nostalgie si bere vás se ústřední motiv hledá obtížně – alespoň do chvíle, než jej autor v závěru explicitně připomene obratem, který propůjčil název celé knize. Místo ní se během četby prosazuje spíše pocit nesourodosti a poněkud neohrabané zacházení s prvky magického realismu. První dvě ze čtyř povídek nudí už tím, že je spojuje tentýž typ vypravěče, který používá podobné metafory k navození „kouzelné“ každodennosti. Princip jejich výstavby je navíc příliš snadno čitelný. Imaginativnost, která se zprvu zdá hravá a neotřelá, rychle vyčerpá svůj účinek. Halucinace vyvolané užitím LSD a dům promlouvající k protagonistovi sice na okamžik pobaví, nakonec ale převáží nedotaženost těchto motivů. Druhá, nejdelší z povídek, nazvaná Písek mezi zuby, rozvíjí vlastní fikční svět pozvolněji a soustředěněji. Vzniká tak spíše meditativní text o vyhoření jednotlivce pod tlakem absurdní každodennosti, který dokáže zaujmout několika přesnými postřehy o korporátním prostředí, byť ani zde se autor nevyhne schematičnosti. Razantní změnu ve stylu závěrečných dvou textů lze patrně přičíst téměř desetiletému časovému rozmezí, v němž povídky vznikaly. Motiv nelidských bytostí, které mají nejspíše nastavovat zrcadlo naší zkušenosti, však zůstává opět nedotažený. Pointa se špatně nachází i kvůli přemíře magických situací. Ve výsledku se sbírka jeví jako zvláštní výkřik, v němž se mísí ambice o společenský komentář se surrealistickou imaginací. Na tu by bylo snazší přistoupit, kdyby autor poskytl čtenáři více opěrných bodů.

Adam Tomáš: Nostalgie si bere vás. Paseka 2025, 120 s.