Na benefičním závodě Fun&Run spolku ­Prague Pride může účastnictvo „vyběhnout proti homofobii, transfobii a bifobii“ také sprintem – padesát metrů na vysokých podpatcích. Do odvážného úkolu se pravidelně pouští běžectvo všech genderových identit a expresí, největší pozornost však přitáhnou načančané drag queens a teplí gym bros, jejichž nasvalené siluety díky podpatkům sahají ke dvěma metrům. Běžet by mohl i vypravěč zlidovělého hitu Globální oteplování: „Pátral jsem v mámině šatníku, / střevíce padly k mému kotníku,“ zpívá v něm Vojtěch Dyk, než přejde k refrénu: „Já jsem gay, / jsem teplej, / buď taky gay!“

Lodičky, kozačky, střevíčky, jehly, štekle – boty na podpatku zosobňují významy spojené s genderem, mocí a touhou, ke kterým se vztahujeme různě podle toho, kde na osách genderu, moci a touhy sami zrovna stojíme. Ženám je přiřknuto místo na podpatku. To mohou odmítat coby jho patriarchálního útlaku („vždyť se na tom nedá chodit!“), nebo ho přijmout jako typ specificky ženské moci (jehlovým podpatkem lze muže svést, ale také mu produpnout nárt). Heterosexuální muže mají sošné ženské nohy i jejich piedestal vzrušovat – ne nadarmo se ztracený střevíček stává pro prince metonymií krásné Popelky.

Lesby dělají tak trošku obojí,…