Přátelství mezi tlumočníkem ze znakové řeči Floydem a lokální „televizní rosničkou“ Clarkem bylo od začátku spjaté s pocity trapnosti. Sblížila je lehce nejapná situace, do níž se dostali při bouřce, a od té doby se z nich stala nerozlučná dvojka. Clark mluví, Floyd tlumočí. Oba muži po čtyřicítce zdánlivě žijí celkem spokojený život. Jeden má ženu a dvě děti, druhý coby otčím vychovává se svou partnerkou Carol chlapce vysmívaného ve školním kolektivu.

Sedmidílná série M. R. D. Saint Louis nás zavádí na typické americké předměstí, které jako by vypadlo z Modrého sametu (Blue Velvet, 1986) Davida Lynche. I tady jsou postavy tajuplným způsobem nešťastné. Clark, Floyd i Carol něco postrádají. Možná okouzlení, partnerskou něhu nebo větší soběstačnost. Těžko říct, vše je od prvních minut zmatečné. Tvůrci spoléhají na fragmentární vyprávění, bílá místa v příběhu si doplňujeme postupně, na základě emocionálních asociací a překvapivého rozvíjení načrtnutých motivů. Chronologická posloupnost ustupuje do pozadí.

Pestrost, jinakost, bolest

Na konci první epizody je Floyd nalezen mrtev u šaten bazénu. Selhalo mu srdce? Nebo ho někdo zabil? U jeho těla našli fotku nahého muže s přeškrtaným obličejem. Případ řeší starší, konzervativní detektiv žijící v domnění, že už zažil úplně všechno. A spolu s ním mladší kolegyně, která se naopak zaměřuje na všemožné odchylky a nezvyklosti, což zdánlivě jednoznačnou kauzu problematizuje. Klasický detektivní rámec se tak mění v něco mnohem složitějšího a překvapivějšího.

Děj rámují výslechy nespolehlivých vypravěčů. Prvními podezřelými jsou Clark a Carol, protože spolu měli milenecký poměr. Výpovědi ovšem nevedou k rozuzlení případu, spíše slouží k psychologickému vykreslení trojice hlavních postav. Skoky mezi časovými liniemi jsou zprvu až nepřehledné, ale s přibývajícími souvislostmi se jednotlivé střípky pozvolna spojují dohromady. Jde o promyšlený vrstevnatý konstrukt, byť nás nutí přeskakovat z jedné historky doprostřed jiné.

Vztahy uvnitř ústředního trojúhelníku jsou každopádně neobvyklé a z roztříštěné fresky se nedá poskládat jasný obraz. Role oběti nebo naopak tyrana, pro vyšetřování klíčové, zde neplatí. Lidský život je příliš komplikovaný. Tvůrci vyzdvihují pestrost a jinakost, ale zároveň tematizují samotu, vnitřní bolest či proměny životních cílů.

Zdání klame

O Floydovi by se dalo říct, že byl pro tento svět až příliš hodný. Sice byl vizáží hromotluk a bojoval s nadváhou, ale šlo o křehkého, zranitelného muže, který se chtěl především zavděčit ostatním. Po letech v korporátu se začal živit jako tlumočník do znakové řeči, protože v této práci viděl smysl. Snažil se pracovat na vztahu s nevlastním synem. Zároveň ale selhával v partnerském životě. Nedokázal se postavit sám za sebe, bojoval s dluhy, žil impulsivně a hlavně pro druhé (nebo si to alespoň namlouval).

Pro Carol se stal přítěží. V životě se naučila spoléhat hlavně na sebe a této mantry se drží. Poslouchá podcasty posilující sebevědomí, v nichž se dozvídá, jak ze vztahů vytěžit co nejvíce. Nejde ale o chladnokrevnou prospěchářku. Spíše je to tiše trpící žena, která touží po vzrušení a kterou zkušenosti přiměly, aby nespoléhala na okolí. Má za sebou příšerné první manželství, teď ji trápí synovo outsiderství. Chlapec se vymyká a v kolektivu trpí. Vysvobozením by mohl být přechod na soukromou školu, tu si ale s Floydem nemohou dovolit.

Milostný trojúhelník uzavírá Clark, ­který u Carol nachází sexuální vzrušení, ­kdežto u Floyda souznění a pochopení. Rodinný život mu zevšedněl. S Floydem jsou si navzájem oporou především proto, že se spolu učí mluvit o svých pocitech. Oba totiž vyrostli v době, kdy se to u mužů „neslušelo“. Oba mají zlomené duše a v tomto pocitu se společně utvrzují. Ale zároveň se podporují v hledání nových, uspokojivých zážitků (třeba randění na seznamce M. R. D.).

Originální bromance

Seriál ze svých protagonistů důmyslně sloupává komplikované psychologické vrstvy, ale nová zjištění diváky nepřibližují k pravdě. Některé myšlenkové pochody se vzpírají racionalitě, a obecně se svět M. R. D. Saint Louis s každou epizodou stává křehčím. Podvratně pracuje s cliffhangery, z původního šoku se záhy přesouvá k něze a melancholii, což jen podtrhuje nejednoznačnost díla. Dojem, že se ocitáme na jasně vykolíkovaném poli detektivního žánru, se brzy rozplyne. I samotné kriminalisty postupně více než vyřešení případu začne zajímat bolavé nitro zúčastněných. Tvůrci zručně přepínají mezi melodramatem a specifickým humorem založeným na trapnu a dlouhých pomlkách. A postupně nám v této dialogové nejistotě začíná být příjemně.

Nezvyklou stylizaci a rétoriku postav umocňuje otevřenost v sexuální oblasti a důraz na různé „kinky“ praktiky. Tato otevřenost ovšem není samoúčelná, neboť přibližuje diváky k postavám, ať už debatují o křivém penisu, nebo řeší hrátky v převleku za sexuálního robota či bizarní milostné polohy. Minisérie zkoumá potřebu i absenci blízkosti a svébytně nahlíží na rozdílnost fyzické a psychické lásky.

Kamera pracuje s tlumenými barvami a drží se vychýlených úhlů a povětšinou statického rámování. Postavy jsou v záběrech jakoby sevřené, což podtrhuje jejich životní strnulost, všudypřítomné bariéry i nemožnost vidět svět v jiné perspektivě. Všichni vnímají své osobní nedokonalosti a touží po tom, co má ten druhý. Nikoli však ze závisti. „Bromance“ mezi Clarkem a Floydem přitom patří k vůbec nejoriginálněji vykresleným vztahům mezi dvěma muži. Oba si přiznávají dřívější nedostatek upřímnosti. Nepříjemné pocity zprvu probírají ve znakové řeči, postupně se ale odváží je verbalizovat. Někdy ale ani to nestačí.

M. R. D. Saint Louis hovoří o bolesti a všemožných příznacích, které nikdy úplně nepochopíme. Navzdory svému lacině působícímu názvu série nečekaně komplexně postihuje tíhu bytí a dotýká se propastí, které někdy ani nejlepší životní partner nedovede zaplnit. Nespokojenost s vlastním tělem, stud za své blízké, ztráta zápalu pro cokoli – nikdy nevíme, co může být onou poslední kapkou.

Minisérie není jen mistrovskou prací s podrýváním žánrových vzorců. Jen málokdy se podaří tak přesvědčivě spojit bizarnost s intimitou a tklivost s trapným humorem. M. R. D. Saint Louis vypovídá o krizi středního věku, ale také o nepojmenovatelném smutku. A zároveň potvrzuje, že původní seriálová tvorba HBO Max patří v současnosti k těm nejkvalitnějším.

Autor je filmový publicista.