Nové vedení brněnského divadla nastudovalo satirickou hru Maxe Frische v surrealistické stylizaci inspirované Reném Magrittem a Carlem Gustavem Jungem. Přestože inscenace nabízí několik výrazných hereckých výkonů a silné obrazy, množství inspiračních zdrojů rozostřuje její výpověď i aktuální společenský apel.

Foto Alžběta Drcmánková
Brněnské HaDivadlo vede od letošní sezóny trojice mladých tvůrců Justyna Grecová, Jana Vaverková a Jan Doležel. V druhé půlce května zde měla v režii Jana Doležela premiéru hra švýcarského dramatika Maxe Frische Pan Biedermann a žháři. Autor tuto modelovou hru napsal v roce 1953 jako reakci na komunistický puč v Československu v únoru 1948. V návaznosti na poetiku Brechtových naučných her, ale zároveň jako jejich ideový odpůrce jí dal podtitul Naučná hra bez ponaučení. Brecht ovšem nepsal naučné hry primárně pro publikum, nýbrž například pro skupiny učňů, kteří si je měli hrát sami pro sebe a díky výslednému ponaučení si osvojovat nemilosrdnou dialektiku marxistické ideologie. Frischův dodatek „bez ponaučení“ neznamená nejasnost tématu a výpovědi. Sousloví „naučná hra“ zdůrazňuje přímočarost sdělení, stejně jako je přímočará samotná fabule.
Ve městě zuří požáry, a zatímco policie pátrá po žhářích, pan Biedermann (mluvící jméno, v překladu Poctivec) se nad nimi při četbě novin rozhořčuje. Když se však k němu do domu vloudí dvě podezřelá individua a na půdě začnou skladovat sudy s benzínem, ze strachu a oportunismu jim vychází čím dál víc vstříc. Nakonec jim dokonce podá zápalky a zpečetí tak vlastní zkázu. Jednoduchá zápletka demonstruje taktiku takzvaných…Článek je přístupný předplatitelům*kám.