Kanadská hardcorepunková kapela D. O. A. se letos ohlédla za svou bezmála půlstoletí trvající hudební kariérou bilanční kompilací Take on the Tyrants. Její dlouhá cesta však není svázaná jen s hudbou, ale také se společenským aktivismem a v případě jejího lídra i s aktivní politikou.

Joey Keithly. Foto Kris Krüg (CC BY -SA 2.0)
Co se dělo letos na jaře v kanadském Vancouveru? Vedení Britské Kolumbie se marně pokoušelo řešit katastrofální bytovou situaci v provincii, stejně jako další vlnu fentanylové krize, která metropoli na břehu Pacifiku decimuje již přes desetiletí. Lidé v supermarketech kupovali primárně kanadské zboží označené vlaječkou s javorovým listem a bojkotovali výrobky zatížené trumpovskými cly. A místní hardcorepunková legenda D. O. A., která všechny zmíněné problémy ve své tvorbě reflektuje, vydala bilanční dvojalbum s třiatřiceti skladbami.
Podle kritiků by se na kompilaci Take on the Tyrants dal vyučovat vývoj žánru – od zuřivých tříakordových songů typických pro punk konce sedmdesátých let až po aktuální angažované skladby fúzující s mnoha dalšími styly. Členové kapely, dnes už vesměs v důchodovém věku, jsou vedle formací jako Black Flag nebo Bad Brains považováni za průkopníky severoamerického HC punku. Traduje se, že jejich druhé album Hardcore ’81 pomohlo definovat celou druhou vlnu kanadské punkové hudby. Jako ke svým vzorům se k nim hrdě hlásí třeba Green Day nebo The Offspring, a dokonce i Red Hot Chilli Peppers.
Průkopníci HC punku
D. O. A. založil v roce 1978 ve Vancouveru Joey Keithley, přezdívaný Joey Shithead, který…Článek je přístupný předplatitelům*kám.