Zadržování vody v krajině a podpora biodiverzity, to jsou hlavní důvody, proč se v době pokročilé klimatické krize budují a udržují mokřady. Mokřadní biotopy jsou ale také oblíbeným místem pro vědce a umělce pořizující terénní nahrávky. Co musí lovec zvuků podstoupit, když chce zachytit fotosyntézu vodních rostlin?

Na systematické poznávání malých, nenápadných biotopů jsme trochu pozapomněli. Foto Polina Davydenko
Osmého června 2024 bylo slunné počasí. Rozhodl jsem se, že se vypravím nahrávat k mokřadu, který se nachází u jihomoravských Vranovic, jen několik kilometrů od našeho domu v Židlochovicích. Bylo to spontánní rozhodnutí, které jsem v tu chvíli cítil intenzivně, možná až jako vnuknutí. Sbalil jsem se rychle. Do batohu jsem dal dva hydrofony, několik běžných mikrofonů a repelent proti komárům. Když jsem dorazil na místo, v hlavě mi bleskla myšlenka, že by se mi po osmi letech snažení konečně mohlo podařit nahrát zvukový projev fotosyntézy pod hladinou. Území s několika mokřady není úplně malé, na délku má kolem 250 metrů, a nikdy jsem zde nenahrával. Možností, kde ponořit hydrofony, je nekonečně mnoho.
Malá vodní mandala
K místu, kde jsem se nakonec usadil, jsem došel bezmyšlenkovitě. Dovedla mě k němu pěšina vyšlapaná zvěří. Břeh byl obklopen rákosím, z něhož se ozývalo skřehotavé volání rákosníka velkého. Nejprve jsem zapojil standardní stereo mikrofon a ukryl ho v rákosí. Nad mokřadem kroužilo káně lesní. Potom jsem asi pět metrů od břehu ponořil dva hydrofony (speciální mikrofony pro natáčení pod vodní hladinou) do hloubky zhruba deset centimetrů. Ihned po zapojení sluchátek jsem zaslechl zvuk,…Článek je přístupný předplatitelům*kám.