Festival experimentální elektronické hudby a audiovizuálního umění Bučení se dramaturgicky otevřel širší veřejnosti. Unikátní kulturní akce, jejíž devátý ročník proběhl na přelomu července a srpna v Lubné u Poličky, má stejnou měrou rodinný i světový charakter.

Zpočátku bylo Bučení spíše přátelským setkáním sonolo gů. Foto Artalk
Malé alternativní festivaly se v Česku těší oblibě. Protějšky letištních monstrakcí se konají snad každý letní víkend. Spojuje je komunitní rozměr, provoz založený na nadšení a dramaturgie, která obvykle vybírá z nezávislé scény. Některé z těchto událostí nemají daleko ke společnému víkendu s kamarády – příkladem je Řehole stejnojmenného labelu nebo festival Kunhuta, odehrávající se v odsvěceném kostele v Železných horách. Jindy jde o zavedené, profesionální a relativně velké akce známé i širšímu publiku – třeba Creepy Teepee (viz A2 č. 16/2026) nebo tasovská Beseda u Bigbítu.
Pro „antifestival“ Pelhřimovy, který se koná na místě stejnojmenné zaniklé vsi v Osoblažském výběžku, jen pár desítek metrů od polských hranic, je příznačný důraz na dobrovolnost, obměňující se kurátorství a kapely ze slezské scény. Transforma láká malebným prostředím Tábora a bohatou scénografií. Na putovním Moon Noizu spolupracují kolektiv Heartnoize a časopis Full Moon s místními spolky a oproti svému běžnému zaměření si vystačí s tuzemskými interprety, které nechávají vystupovat v neokoukaných lokacích okresních měst. Kolektiv Anabasis pak v rámci své SZtvrzenky uvádí psychedelickou hudbu ve zřícenině nad Ohří. Pro podobné akce mnohdy platí, že prostředí a atmosféra zastupují exkluzivní dramaturgii. Existuje ale i několik projektů, kterým tento – jakkoli v zásadě sympatický…Článek je přístupný předplatitelům*kám.