Jižní Město bylo plánováno jako utopistický urbanistický projekt, jehož nedílnou součástí mělo být i velkorysé výtvarné řešení. Zdařilý koncept se podařilo realizovat jen částečně, největší ranou pro něj ale je současný neoliberální přístup k městu a k umění ve veřejném prostoru.

Foto Antonín Vodák
Už během svých sochařských studií na začátku století jsem jezdil na kole na Jižní Město. To mě fascinovalo podobně, jako houbaře uchvátí háj plný praváků nebo mykologa louka s halucinogenními houbami. Začínal jsem tehdy s projektem Vetřelci a volavky, který se zabývá výtvarným uměním ve veřejném prostoru z doby reálného socialismu, a do Jižáku jsem se okamžitě zamiloval. Od roku 2006 pořádám pravidelné komentované prohlídky umění v městské krajině, nejčastěji právě na Jižním Městě. Na základě těchto aktivit jsem vydal mapu uměleckých realizací Prahy 11 a můj zájem o rozsáhlé sídliště vyvrcholil vytvořením koncepce a architektury výstavy Jižní Město – od utopie k realitě pro galerii Chodovská tvrz v roce 2016, kde se mimo jiné prezentovala výtvarná výzdoba sídliště pomocí modelů, kreseb a fotografií.
Nedokončená utopie
Příběh uměleckých realizací na Jižním Městě je mimořádně zajímavý a má své celorepublikové, nebo dokonce evropské přesahy. Vytvoření nového sídliště na území Chodova a Hájů bylo součástí koncepce urbanistického rozvoje Prahy již ve směrném územním plánu schváleném v roce 1964. První kolo profesionálně připravené urbanistické soutěže proběhlo o dva roky později. Podrobný územní plán vypracoval v rekordní rychlosti roku 1968 vítězný tým pod vedením zkušeného urbanisty Jana Krásného.…Článek je přístupný předplatitelům*kám.