V roce 2024 obletěl sociální sítě dnes hojně citovaný povzdech spisovatelky fantasy Joanny Maciejewské. Přála si, aby za ni AI prala a myla nádobí a ona mohla psát a tvořit, a ne aby AI psala a tvořila, zatímco ona bude provádět domácí práce. Robotik a transhumanista Hans Moravec přitom už v roce 1988 popsal paradox, podle něhož stroje snáze zvládnou náročné mentální úkony než běžné fyzické činnosti, které se obvykle naučí i malé dítě. Tvorba obrazů či hudby tak podlehla automatizaci dříve než žehlení prádla.

AI sama od sebe nezačne nic vytvářet, potřebuje vstupní impuls od člověka. Ale jakmile ji dáme do pohybu, máme „po ruce“ více či méně dokonalé virtuální herce, hudebníky, lokace a efekty, jakými ještě nedávno disponovala jen profesionální studia. Jedinec se tak v tvůrčím procesu stává spíše režisérem a producentem než přímým aktérem „na place“. Tvůrce zadává prompt, koriguje ho, a pak vybírá to, co vyhovuje jeho záměru. Tvůrčí činnost se tak přesouvá od invence a improvizace do roviny někdy až úmorné selekce a filtrace. Jde o jakési selektivní kurátorství, vyhovující spíš konceptuálnímu přístupu než tradiční živé tvorbě.

Spor o kreativitu

Německý filosof Walter Benjamin se ve svém…