Byl jsem někde na okraji česko­-německého vzdušného meziprostoru, když CBD začalo působit. Jelikož jsem toho před ranním odletem moc nenaspal, musel jsem si dát něco na uklidnění. Naposledy jsem totiž letěl před dvaceti lety a upřímně tuto aktivitu nesnáším. Původně jsem měl jet nedávno zavedenou noční lůžkovou linkou Přemyšl–Frankfurt dopravní společnosti LeoExpress, jenže ta nejdříve odřekla můj spoj, a nakonec týden před Frankfurtským knižním veletrhem, údajně z důvodu stavebních prací na železnici, kompletně přerušila provoz. Ježdění vlaků načas je koneckonců příslibem fašismu – a snad i proto Deutsche Bahn navzdory volebnímu úspěchu krajně pravicové Alternativy pro Německo dodržování jízdních řádů svědomitě bojkotuje.

Z tohoto důvodu jsem i přes značnou environmentální zátěž k cestě zvolil letadlo. K motoristům jsem se několika bolestivými hodinami strávenými v autobuse přidat nechtěl, a přestože „cyklofašistická“ alternativa působila lákavě, nemyslím si, že bych dokázal za jízdy tak trefně glosovat situaci jako básník Ondřej Buddeus, který na veletrh dorazil na kole. Sotva jsem se brzy ráno ocitl na Letišti Václava Havla, vyšperkovaném u příležitosti prezidentova výročí, proletěla mi při pohledu na všechnu tu krásu obklopující stálou expozici Davida Černého hlavou otázka: „Může to vůbec být lepší?“…