Historie Slovanské knihovny je specifická. Vznikla jako soukromá sbírka bibliofila Vladimira Nikolajeviče Tukalevského, který ji začal budovat v Poltavě a následně v Kyjevě a Petrohradě. S tím, jak se rozšiřovalo spektrum jeho zájmů, od přírodních věd přes družstevnictví, historii a bibliografii až po filologii, rozšiřoval se i repertoár jeho knihovny. Tukalevskij se stal znalcem a sběratelem literatury 18. století, specialistou na zednářství a filosofii tohoto období. Za své předchůdce považoval vydavatele Nikolaje Ivanoviče Novikova, jednoho z prvních ruských osvícenců a zednářů a také vychovatele a profesora Moskevské univerzity, jehož spolupráce s německým filosofem Johannem Gottliebem Schwarzem položila základ tradici překladů intelektuálního dědictví Západu do ruštiny.

Tukalevského knihovna se zformovala v Petrohradě jako sbírka pramenů humanitního vědění. Včas se postaral o její záchranu před revolučními nepokoji hrozícími Petrohradu a ještě před začátkem revoluce v roce 1917 ji převezl do chatové osady Terijoki ve Finsku. Po vyhlášení nezávislosti Finska se protibolševicky naladěný Tukalevskij stal emigrantem a začal hledat po Evropě takové místo, kde by jeho knihovna našla společenské uplatnění.

Masarykův slovanský program

K druhému přesunu Tukalevského knihovny došlo v roce 1923 – z Finska se dostala do Československa, které v tomto období zahájilo humanitární a kulturně­-vzdělávací program „Ruská pomocná akce“. Se souhlasem československého…