close search

Moře a touha

Malé lodě Petra Borkovce

Nová sbírka Petra Borkovce Malé lodě nás vrací na severoitalské pobřeží, do světa rybích trhů, přístavního ruchu, bójí a všudypřítomných zvířat. Pod průzračně jednoduchými, „hezkými a krásnými“ verši je ovšem ukryto víc, než se na první pohled zdá: představa věčnosti, děsivá i důvěrná zároveň, a především touha, která se nenaplní.

Ilustrace Lucie Lučanská

V melancholické honbě za přesností vyjádření, kterou Petr Borkovec v Malých lodích opět uskutečňuje na severoitalském pobřeží, bychom neměli pro záplavu dílčích objevů, detailů a vyznání přehlédnout obrysy mnohem komplexnější představy, která je zdrojem básníkova neklidu, jeho formulační úzkostlivosti i sladkobolných obav z počátků a konců. Ale jak tu představu – totiž představu věčnosti – popsat, aby se nerozpadla ve slovech? Borkovec ji v poslední básni sbírky spojuje s nejstarší bójí na moři, která „pamatuje prapřílivy, / pravichry, praodlivy, / prabouře a prapříboj“. Rozpustilou kumulací slov s předponou pra­- umně zastírá, že je to představa stejně děsivá jako krásná, stejně neuchopitelná jako důvěrná.

Setkávají se s ní i účastníci výpravy proti proudu času v Zemanově filmu Cesta do pravěku. I oni se děsí a žasnou zároveň. Když stanou „na prahu siluru“ tváří v tvář prvohornímu moři a vedoucí výpravy Petr (!) pronese tím svým sametově vzrušeným hlasem: „Tam někde v dálce, v dobách, které si člověk nedokáže ani představit, tam byl počátek všeho tvorstva, tam se zrodil život“, zmocňuje se nás jakási slavnostní bázeň, konsternující lítost nad nicotností lidstva. S jakou lehkostí a přesvědčením ti malí kluci na břehu moře vyslovují ta velká slova! Stejně lehce, jako obracejí trilobita v dlaních. Stejně lehce, jako Petr Borkovec líčí rybí trh nebo přístavní ruch.

Básně prosté a úplné

V nové Borkovcově knížce vstupujeme do starého známého světa, který je trochu skládka, trochu výkladní skříň, trochu rafinovaný výčet, trochu pečlivě vedená sbírka a nad tím vším různohlasí převleků a masek. Je to konejšivé i znepokojující zároveň, protože smysl spočívá v odlišnostech. Orientujeme se v povědomých obrazech a motivech, slyšíme („Pojď hledat slovo pro ten rámus!“) nebo vidíme („Nic ale neslyšíš, / to vrzání jenom vidíš –“) povědomým způsobem. Čteme bajky, a nejen o zvířatech, jedna z nich „se dobře hodí na ty, / co rádi chodí sami k moři“. Sledujeme a obdivujeme všudypřítomná zvířata. Zvířaty se tu přirovnává, zvířata se tu konzumují. Autor opět zaujatě vrství plastické souvislosti („Sbírám kost. Vzdušnou, lehýnkou / tak jako do písku vylitý krém“) a hojně odkazuje, neboť nelze neodkazovat. Báseň Odplutí z ostrova je parafrází pasáže ze závěru příběhu Astrid Lindgrenové o malém detektivu Kallem Blomkvistovi, o kterém Borkovec psal už v souboru Nějaká Cécile a jiné (2025; viz A2 č. 2/2026): „Tak to snad půjde až do konce léta, / tak to snad půjde až do konce světa. / Nikdo však o tom nebude vědět, / protože tam nikdo nebude.“

Z jiné strany se Malé lodě napájejí z tradice vnitrozemských představ o moři, zejména představ milostných, jak je na konci 19. století zaznamenala třeba Růžena Jesenská: „Lazurové, tiché moře, / já je vidím ještě dnes, / jak mi těžké neslo hoře / z hloubky duše do nebes. // To mi moře povědělo / nesměle, však tisíckrát, / až se mi do duší chvělo, / že tam v dálce – máš mne rád.“

Průzračná jednoduchost obrazů i naivní přímočarost podání jsou – alespoň na první pohled – nejnápadnějšími rysy Malých lodí. Sdělení je čisté a přirozené. Verše jsou jasné, přiměřené a plné. Jsou klasické v tom smyslu, že nepřepínají naši obraznost, nematou nás paradoxy, neohromují nás deformacemi, nenaléhají na nás expresivitou, nepřesvědčují nás pravdivostí. Člověk si je čte a zjišťuje, že přikyvuje, nediví se, obdivuje. V čem tedy tkví básníkova schopnost vyčistit stránku a uspořádat slova na ní tak, že nás nic nerozptyluje, že tu nic netěká, že je soustředění ihned hluboké? Ty básně jsou prosté a úplné jako jediná čára, narýsovaná nepochybně po dlouhých přípravách, po kterých tu nezbylo vůbec nic. Zároveň zde působí představitelnost, Borkovcovy verše jsou vždycky smyslově názorné, spoléhají na to, že když věc dobře popíšeš, dobře si ji představíš. První verše první básně: „Úkol náš v představách tkví, / jen v nich je naděje všechna.“

Touha bez přívlastků

A pak je tu druhá strana mince: čteme verše hezké a krásné. Je to problém? Je to málo? Člověka ta hladkost naplňuje neurčitým podezřením, nutí jej v přímočarosti hledat něco hlubšího, což je možná jen blbý, naučený zvyk. I prostota přece může být hluboká, když se ukáže, kdo o ni usiluje a proč. Myslíval jsem si dlouho, že dominantními polohami Borkovcových textů jsou inspirovaný úžas, plachá poťouchlost, nutkání ke grotesce a občas mírný výsměch, který plyne z uhranutí podobami lidské řeči. A naopak málo jsem si všímal, že pod tím vším žhnula vždycky touha, touha bez přívlastků, touha téměř příkladně nenaplněná. V Malých lodích je nejdůležitější právě ona. Žánrový přímořský obrázek ztěžkne, když se zeptáme, co cítí ten, kdo tu promlouvá: „Příboj se moří s kmenem stromu, / užuž ho má… a znovu ztrácí… / Dívám se na tu práci. / Mně se tak nechce z pláže domů!“

Nakonec i představy při jistém úsilí uskutečnitelné („Dívám se k bójím – na to místo, / kam zítra ráno doplavu“) se proti vší pravděpodobnosti stávají neuskutečnitelnými („Rád bych jednou doplaval až k nim“). Citovaný příklad dokládá, nakolik je nedílnou součástí sbírky její obsah, který kromě názvů básní a čísel stran nabízí i stručné parafráze veršů. Ty tvoří další významuplnou rovinu výpovědi, protože v některých případech básně vysvětlují nebo interpretují, někdy dokonce formulují poučení, které verše samy o sobě explicitně nevyslovují. Autor se sám komentuje, dobře ví, jak jsou slova proměnlivá. Jakže to v závěru Cesty do pravěku říká vedoucí výpravy Petr? „Život se pořád mění a roste a je stále v pohybu jako mořské vlny a tak to půjde bez přestání, věčně.“

Autor je literární kritik.


Petr Borkovec: Malé lodě. Baobab, Praha 2026, 80 stran.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image