Ad Český rozhlas ve slepé uličce (A2 č. 51–52/2006)

Reaguji na článek o semináři o rozhlasových hrách uspořádaném Českým rozhlasem. Jeho autor uvádí fakta zprostředkovaná jednoznačně z „druhé ruky“, bez větší analýzy skutečného stavu či alespoň jeho znalosti. Dovolte mi proto připomenout, že Český rozhlas je v současnosti jediným subjektem, který se v České republice věnuje soustavně a velmi důsledně slovesné tvorbě ve všech jejích rovinách (od tradičních „četeb“ přes kratší dětské formáty až po velmi náročné dramatické cykly), což autor ve svém rychlém úsudku poněkud opomněl.

Český rozhlas pro slovesnou tvorbu udělal v roce 2006 velký kus kvalitní a profesionální práce, ročně připraví až 55 her a pohádek a desítky krátkých pohádek. Spolupracuje přitom s věhlasnými tvůrci (např. režiséři J. A. Pitínský, Hana Burešová apod.), organizuje tuzemské i mezinárodní workshopy (např. světové rozhlasové hry – jehož se autor zúčastnil, v lednu proběhne mezinárodní workshop EBU na téma feature atd.). Od nového roku se rozběhne programová řada Hry nové generace, ve které dává ČRo příležitost mladým autorům a tvůrcům z Čech, Moravy a Slezska. Zvláštní tvůrčí skupiny se shromažďují na DAMU (prof. Vedral) a JAMU (prof. Přidal). ČRo zřídil Koordinační skupinu pro slovesnou tvorbu, posiluje podstatně tým dokumentaristů, vyjíždí s poslechy rozhlasových her za studenty po celé republice (rozhlas.cz/hryzive). Z předešlého je zřejmé, že jeden dílčí postřeh a poněkud hrubý odsudek pana Adámka tedy není na
místě. Mimochodem, skutečně nevím, z čeho vycházel „jeden z organizátorů“ při své replice, že „za to by dostal vyhazov“? Možná, že celý text pana Adámka je scénář fiktivního dokumentu pro Český rozhlas? Rád si ho dočtu do konce.

Ladislav Pavlík, tiskový mluvčí Českého rozhlasu

Ad Panoptikum filmového archivu (A2 č. 45/2006)

1. Hlavním problémem Národního filmového archivu je to, že nenáleží „k nejlépe vybaveným institucím svého druhu na světě“. Chybí mu, jako jediné národní kulturní instituci, vlastní sídlo v Praze i archivní depozitář pro uchovávání barevných filmových archiválií.

2. Hlavním důvodem problémů archivu není nedostatek financí. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ustanovením paragrafu 13 zákona č. 273/1993 sb. vyjádřila vůli dát NFA relativně stabilní, nezávislý zdroj příjmů k jeho činnosti na poli prezervace, ochrany a restaurování národního filmového dědictví, a tak mu dala možnost vlastním úsilím získávat prostředky na nákladnou ochranu filmového dědictví. Využívání archiválií je jedním ze základních úkolů každého archivu. Výsledky čtrnáctiletého období jednoznačně prokazují, že NFA vůli sněmovny splnil.

3. V archivní promítací síni se při tlumočení používá simultánní překlad do sálu (u 10 % uváděných filmů). Vzhledem k ceně zařízení jsme prozatím vždy dali přednost zabezpečení cca 40 dokumentárních filmů na prudce hořlavém podkladu. Zavádějící je však už informace o programu, který nabízíme veřejnosti: vedle vlastní dramaturgie pravidelně spolupracujeme s festivaly; s kulturními středisky a zastupitelskými úřady představujeme současnou tvorbu málo známých kinematografií, filmovým programem doplňujeme výstavy v Rudolfinu, Obecním domě i Náprstkově muzeu.

4. Knihovna NFA je specializovaná archivní knihovna. Její činnost je omezena prostorovými možnostmi (80 % fondu je uloženo mimo Prahu). Je proto nutno skloubit služby veřejnosti s odbornými a vědeckými úkoly knihovny. Reprografické služby jsou poskytovány podle Knihovního řádu. Prioritou knihovny je kompletní retrospektivní zpracování fondu a sbírek a jejich zpřístupnění v online katalogu. Knihovna je zapojena do řady projektů: jen v roce 2006 přispěla do České národní článkové bibliografie 2200 záznamy článků z českých periodik, v rámci projektu Kramerius bylo zdigitalizováno a zmikrofilmováno na 200 tisíc stran filmových časopisů a zpřístupněno v digitální knihovně. Knihovna zajistila prostředky na licenci na přístup do světových faktografických a bibliografických databází (FIAF, AFIC, FII) pro všechny vysoké filmové školy. A samozřejmě zajišťuje vlastní knihovnické činnosti.

5. Klíčovým úkolem oddělení filmových historiků je kompletní zpracování národní filmové produkce a výstup pro veřejnost představuje zatím čtyřsvazkový katalog Český hraný film. Z 12 historiků polovina publikuje v odborném tisku, přednášejí téměř všichni: v rámci dvousemestrálního Kursu filmové historie pro studenty středních škol, jenž probíhá v archivní promítací síni. Nejde o akademickou půdu – na tu se soustředí převážně členové oddělení teorie a dějin –, nicméně výsledkem této aktivity je například zájem studentů o studium na katedře filmových studií.

6. To nejdůležitější je neviditelné, řekl malý princ. NFA má „neviditelné“ vědecké povinnosti především vůči svému oboru: zpracovat několika set metrů písemných archiválií (při jejich převzetí byly poslední zpracované inventáře z roku 1958); zpracovat retrospektivně sbírky knihovny; zpracovat a zabezpečit české zpravodajské materiály z let 1945–
–1990, převzaté až v roce 2001, dokončit vydávání vědecké filmografie Český hraný film 1898–1993. Tato filmografie je odborníky hodnocena jako nejlepší filmografie národní produkce na světě. Nadále budeme pokračovat v projektu Osobnosti české kinematografie (zachycuje paměti oboru); restaurovat filmové i písemné archiválie; digitalizovat a zpřístupňovat soudobou dokumentaci (fotografie, plakáty); pokračovat v mezinárodních projektech (MIDAS); vydávat Iluminaci, Filmový přehled a odborné publikace; šířit filmovou kulturu doma (prostřednictvím třísetčlenného fondu filmových kopií pro občanská sdružení, ČT, Novy, Primy i kabelových televizí, filmových festivalů, Ponrepa, podílu na vydávání DVD) i v zahraničí (cca 40 filmových přehlídek ročně).

I proto byl ten „staromódně uzavřený a podivně zapšklý“ archiv vybrán na základě dlouhodobého hodnocení Řídícího výboru Mezinárodní federace filmových archivů jako modelový příklad hodný následování pro příští Kongres FIAF v Tokiu.

Vladimír Opěla, ředitel NFA