close search

došlo

Ad Bém, beton a blob (A2 č. 44/2007)

Nepochopil jsem doposud, proč se má Národní knihovna z Klementina kompletně vystěhovat. Chybějí-li depozitáře, ať se něco někde postaví v řádu stovek milionů, tedy o řád levněji, a bude to provozně jednodušší. Národní knihovna by měla zůstat v Klementinu. Možná, že důvodem je, že někdo potřebuje reprezentativní hotel v centru. Snad to tak není. Co ale tedy s Klementinem bude? Proč toto tradiční místo rušíme?

Ivan Kapičák

 

Velmi ráda bych se usadila v prostorách knihovny nad městem a v centru, nemusela na knihy čekat několik dnů, než se přivezou připlesnivělé z mimopražského skladu. Pozornost, kterou by stavba vzbuzovala, by jen zdůraznila její důležitost. Byla bych pyšná na tvar, který překročil hranice středověku i vědomí většiny lidí.

Silvie Tombová

 

Autor článku je publicista a lingvistický antropolog… a proto rozumí stavbě dálnic, ehm. Netvrdím, ze pražský okruh je to nejlepší řešení, ale neměli by o tom psát odborníci? Ona to totiž zčásti odborná věc je. Aby bylo jasno – samozřejmě veřejnost musí o tom nějak rozhodnout, ale informace by měly být poskytovány lidmi, co se tím zabývají. Koneckonců, proč by potom nemohla o výstavách v galeriích rozhodovat místo kunsthistorika uklízečka?

Ondřej Čapek

 

Ad Nakonec se tu všichni sežerem (A2 č. 44/2007)

Zápisník Jana Štolby i jeho recenze čtu v A2 vždy velmi rád. Jeho obdivuhodný přehled v současné i starší české literatuře, citlivost a kritičnost nemá v českém psaní o literatuře obdoby. Spojení knih přes jednotlivé věty a verše mě baví a otevírají mi obzory. Rád o nich přemýšlím. Poslední Zápisník jsem – možná nesprávně – přečetl takto: dřív se ošklivost v literatuře a umění používala k vyjádření něčeho důležitého, teď je často samoúčelná. Ale tuto dvojici tvůrčí – samoúčelné najdeme přece v každé době, ne? Jan Štolba píše, že dnes „umění ztrácí povznášivý, ,vykupující‘ rozměr, vzdává se ho, tvůrcům jako by pro něj krněly receptory. Od postižení a vyjádření se přechází – ke klonování. Jak nejlépe ,udělat´ dnešní hnus a zlo? Naklonovat je. Tak si počíná, až vypočítavě, Petr Měrka ve svých morbiditách Telekristus a mentál (Fra 2007). V nich si naklonuje, naklaunuje vše, od pedofilie po
nekrofilii.“ U Měrky je ale tím vykupujícím pubertální estetika, výsměch, dětská přilnavost k exkrementům, silácká infantilita. To se mi zdá o dnešní době přesně vypovídající. Víc než „krvička“ Ludvíka Vaculíka, již si chválíte v Loučení k panně. Tady podle mě nejde o žádný vhled, ale o násilnou (pro mě navíc nevkusnou) poetizaci soulože. Oba vypravěči, Vaculíkův i Měrkův, jsou násilníci, nadutci a slepci. Rozdíl je v tom, že Ludvík Vaculík má mohutný styl. Těším se na další zápisník.

Vladimír Palacký

 

Prohlášení Design centra České republiky

V pátek 19. října 2007 bylo pracovníkům Design centra České republiky oznámeno z úst náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR Luboše Vaňka zrušení organizace ke konci letošního roku. Následně v odpoledních hodinách byla na stránkách MPO ČR zveřejněna informace „Podpora designu má posílit export“.

Odborní pracovníci DC ČR vyjadřují kategorický nesouhlas s postupem MPO ČR, který tento krok nepodrobil slibované fundované odborné diskusi, v níž by bylo uspokojivě vysvětleno, jak stát hodlá zajistit péči o design v celém spektru jeho působení, a z níž bylo vyloučeno jak Design centrum ČR, tak i odborné designérské asociace a renomovaní odborníci, včetně podnikatelské veřejnosti, která z činnosti DC ČR těží. Pracovníci rovněž vyjádřili nesouhlas s názorem, že škála činností, které DC ČR vykonává, není podle náměstka Vaňka primárně orientována na průmyslový design, nýbrž je „příliš umělecky založená“, do čehož byla zahrnuta i celá široká oblast grafického designu.

Na MPO ČR tedy převážil názor, že řada současných činností DC ČR je nadbytečná a že je ministerstvo nebude podporovat. Jedná se však o aktivity, které jsou součástí designu, jsou s průmyslovým designem úzce spjaty a v dlouhodobém horizontu se podílejí na prosperitě firem. Zejména jde o soutěže a nezávislé a nestranné hodnocení designu, péči o studentský design, výstavní aktivity doma i v zahraničí, aktivní členství DC ČR v mezinárodních designérských organizacích BEDA, ICSID, IFI, ICOGRADA, publikační aktivity, vzdělávací a osvětovou práci a mnoho dalších činností. Tyto aktivity s meziresortním přesahem nevykonávala a v současnosti nevykonává žádná jiná instituce, firma, společnost nebo sdružení – kdo je však má vykonávat, z úst náměstka nezaznělo.

Design centrum České republiky pracuje podle dlouhodobě stanovených zásad činnosti, které jsou vyjádřeny ve Zřizovací listině a Statutu organizace. Za celou dobu existence nebyl ze strany zřizovatele zaznamenán žádný zásadní názor, který by zpochybňoval jeho činnost a efektivitu. Návrhy na případné změny byly zřizovateli ze strany DC ČR předloženy již před lety, leč nebyl o ně zájem. Od chvíle, kdy se letos na MPO ČR objevily první zmínky o případné transformaci, přitom DC ČR vyjadřovalo svoji připravenost k možným změnám a navrhlo řadu variantních koncepcí řešení.

Jednostranný pohled na stávající komplexní činnost organizace povede ve svém důsledku k tomu, že bude pohřbena dlouhodobá systematická pomoc podnikatelům, kdy kultivací designu dochází k posílení konkurenceschopnosti české průmyslové produkce na vyspělých trzích. Ze strany zřizovatele se jedná o destruktivní krok, který nesporně bude mít negativní dopad na ekonomiku českých firem a který poškodí těžce nabyté renomé naší země ve vzdělaném designérském světě.

Zaměstnanci Design centra České republiky, organizační složky státu

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image