Svou směsicí úsměvů, vtipkování, roztomilých gest a lámanou angličtinou podávaných prostých pravd okouzlil dalajlama na začátku prosince nabitý sál Paláce kultury. Chtělo by se říci: jako obvykle. Kromě únavy z cestování však na tibetském duchovním vůdci byly znatelné i důsledky nedávné operace žlučníku, podzimního kolapsu vyjednávání s Čínou a březnových násilností v Tibetu. Politiku i ústřední postavení dalajlamy sice potvrdilo krátce před jeho pražskou návštěvou týdenní jednání několika set zástupců tibetského exilu v Dharamsale a krátce po ní celosvětové setkání protibetských skupin u Dillí, jenže i tak základní problémy přetrvávají. Tibeťané se sice zásluhou svého vůdce těší zřejmě největší podpoře západní veřejnosti ze všech kolonizovaných národů světa, situace v Tibetu se ale pod nadvládou „nikoliv již socialistické, ale kapitalistické“ diktatury (za niž Čínu dalajlama v Praze označil) nijak nezlepšuje. Nevyřešena je
otázka nástupce třiasedmdesátiletého dalajlamy i to, co dělat, pokud čínská vláda bude i nadále udržovat tvrdou linii.Tomu nasvědčuje nejen krach dosavadních vyjednávání, ale i reakce čínské vlády na plánovanou schůzku mezi dalajlamou a francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.