Redaktor společenského týdeníku Reflex Jiří X. Doležal důrazně říká: „Nedám!“ Myslí tím peníze na živou kulturu. Odsuzuje „kulturní frontu“ za petici a únorovou demonstraci, za obojím totiž vidí rozmazlenost, narcismus, aroganci, pseudointelektuální snobství, pocit nadřazenosti a levicovost. Správné je prý nekomerčně tvořit po pracovní době a tvorbu brát jako koníček. Umělci či kritici mohou žádat o podporu pro důchodce či invalidy. V pozadí je otázka, kterou známe z raných devadesátých let: „Má vůbec demokratický stát podporovat ekonomicky neefektivní svobodné umění a tvorbu?“ Déjà vu. Pokud tu před rokem 1989 byla především prorežimní oficiální kultura, dnes by to mohla být kultura podpořená mecenáši, podle jejich
vkusu. Jak řekl Ludvík Vaculík: „Tak se vyjeví, jak kdo potřebuje kulturu.“ Třeba si stát jako bonus k údajným úsporám vypěstuje i nový underground. Příležitost ke změně se přímo naskýtá – Koncepci účinnější podpory umění vyprší platnost právě tento rok.