Choreografické duo VerTeDance (Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová) se po úspěšných projektech rozhodlo rozšířit svůj jazyk o zkušenost spolupráce s divadelním režisérem Jiřím Havelkou. Společně s ním v Divadle Ponec realizovalo projekt Korekce, který byl původně určený nedivadelnímu prostředí. Nejedná se o pouhý přenos či adaptaci do nového kontextu, ale o novou a v mnoha ohledech abstraktnější verzi podzimní inscenace Naučená bezmocnost, v níž sedm tanečníků pátrá po odpovědi na otázku, co je to vlastně svoboda a jak s ní umíme naložit.

Zvěř štvaná sama sebou

„Jak najít ve svobodě klid? Čím to, že možnost neomezeného výběru paralyzuje naši schopnost se pro něco rozhodnout, něčemu uvěřit a skutečně se pro to nadchnout? Dosáhnout konkrétního cíle, který stojí v mlze tak blízko před námi. Ta únava z neustálého hledání cíle,“ popisují hlavní motivy Korekce její autoři.

Choreografii vytvořili tanečníci a tanečnice Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Robo Nižník, Jaro Ondruš a Petr Opavský. Od začátku má každý z nich přesně vymezený prostor, a ať dělají, co mohou, nemají šanci jej překročit. Chodidla mají pevně připoutaná k podlaze a činí jeden marný pokus o osvobození za druhým. Zpočátku je ani nenapadne se pohnout, jakmile se však pokusí o pohyb první z nich, postupně jej ostatní kopírují. Místo aby spolupracovali, snaží se jeden druhému práci ztížit, strhávají se k zemi, vrážejí do sebe. Jsou jako zmatená zvěř, která přesně neví, co chce, a tak se zběsile pouští do všeho, ovšem bez smysluplného výsledku. Stojí pořád na témž místě, ve stejných botách – a kvůli tomu jejich zběsilost a nepokoj stále narůstají.

Rozjezd Korekce je přitom pomalý. Tanečníci se rozkoukávají, jsou opatrní k sobě i k ostatním. Chrání si své teritorium a maličko oťukávají své sousedy postávající v jedné řadě. Postupně ale dění dostává větší spád a dynamičnost, ačkoliv skrytou dynamiku i energii má představení už na zdánlivě nejistém začátku.

Pokud se publikum někdy ocitne s porozuměním situacím ve slepé uličce, vrátí jej zpět do představení improvizace hudebního uskupení Clarinet Factory, které skryté ve stínu za tanečníky reflektuje pohyb i stagnaci na jeviš­ti s až hypnotickou silou.

Tichá síla

Během představení nepadne ani slovo, tanečníci nevyluzují žádné zvuky, a přitom jejich urputný výraz ve tváři, maximum pohybu na minimu prostoru a přesný a působivý hudební podkres dokážou diváky nejen vtáhnout, ale i naprosto pohltit.

Havelka společně s VerTeDance vytvořili výrazově velmi pestrou inscenaci. Hostující Petr Opavský celou dobu baví svým komediál­ním talentem a z žen na sebe strhává pozornost zejména slovenská tanečnice Martina Hajdyla Lacová. Její pohyb a performativní akce se vyznačují jemnou elegancí a půvabem, ale ve stejné míře i rychlostí, postřehem, silou a obrovskou energií.

Inscenační tým se rozhodl nezcizovat výraz tanečníků rafinovanými kostýmy, naopak – všichni tanečníci zůstávají ve svém běžném každodenním oblečení i botách. To v jistém smyslu podporuje i hlavní motiv Korekce, jímž je vztah svobody a mentálních bariér, protože džíny jen stěží pomohou interpretům k volnějšímu pohybu. Musí se tedy poprat i s nimi. Jak tomu v Ponci bývá, scéna je zařízena minimalisticky. Pozornost se tedy soustřeďuje výhradně na sedm individuál­ních postav, které v průběhu hodiny svádějí boj nejen se svým prostředím a okolím, ale především samy se sebou. Tento boj dovede Korekce až do impozantního, ale málo předvídatelného tanečního finále. Jestliže se doposud tanečníci s publikem zabydleli v omezení bez možnosti učinit krok, závěr tuto nevýhodu ukotveného postoje obrací ve svůj opak tím, že ukáže, jak velkou svobodu a jinakost dokáže nabídnout. Po krátké temné odmlce hudba získá na
intenzitě a jeviště rozzáří stroboskop. Náhle je vidět, jak z tanečníků prýští pot při naprosto svobodném tanci, jehož energie strhne celý sál, a to navzdory tomu, že nohy mají fixované stále na stejném místě. Dokazují, že přemůžeme­li strach z nesvobody, můžeme přemoci i ten, který pramení z volnosti.

Autorka je divadelní kritička.

VerTeDance: Korekce. Režie Jiří Havelka, choreografie a tanec Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Robert Nižník, Jaro Ondruš, Petr Opavský, scéna a kostýmy Dáda Němeček, světelný design Katarína Ďuricová, hudba Clarinet Factory. Divadlo Ponec, Praha, premiéra 4. února 2014.