„Víš, co se děje s tvým tělem?“ Touto otázkou otevírá brněnské Divadlo Polárka svou novou inscenaci Stalo se mi tělo v režii Viktorie Vášové a dramaturgii Sáry Matůšové. Pronáší ji vypravěčka s vřelým, téměř až mateřským hlasem. V rámci inscenace plní důležitou orien­tační i významovou funkci, jelikož provází příběhem a zároveň srozumitelně přibližuje divákovi v předškolním věku základní fungování lidského organismu.

V rytmu těla

Ústřední trojici tvoří personifikované orgány – Kapitán Srdíčko (Václav Dvořák), Šampion Dechu (Jaroslav Tomáš) a Inspektorka Střevoklková (Bára Hořčičková) –, které jako sehraný tým zajišťují každodenní chod těla. Stalo se mi tělo je vystavěno na svižném tempu a výrazné stylizaci do odlehčeného komicko­-akčního žánru. Výraznou složkou jsou hudebně­-pohybová vystoupení, v nichž jsou rytmizovány tělesné zvuky (tlukot srdce, dýchání, polykání, kloktání atd.). Hudba Jana Kratochvíla tu není jen doprovodem, ale jedním z hlavních motorů inscenace – dodává jí energii a zároveň nenápadně ukazuje, jak přesně jsou tělesné procesy sehrané.

Děj vychází z pravidelných cyklů, jimiž naše tělo každodenně prochází. S příchodem rána se hlásí do služby hlavní hrdinové. Vypravěčka nejprve seznamuje diváky s funkcemi jednotlivých orgánů i s tím, jak spolupracují a jak jsou na sobě vzájemně závislé v průběhu různých denních aktivit. Tento ustálený rytmus však může narušit noční režim. Večer totiž nastupuje Růstový hormon (Vojtěch Koláček), jehož úkolem je zajistit, aby všechny procesy mohly další den probíhat bez obtíží a aby tělo mohlo růst, avšak problém nastává ve chvíli, kdy mu v práci brání Noční můra.

Silnou stránkou inscenace je ­scénografie Zuzany Scerankové. Tělesná schránka je symbolizována oranžovou látkovou konstrukcí, která připomíná pomyslný bunkr. Tento scénický prvek dobře odpovídá představě lidského těla jako prostoru plného skrytých dějů a tajemství. Zároveň je proměnlivý, jelikož se může pomocí lanek upevněných na kraji jeviště rozšiřovat, což souvisí s motivem růstu těla. Pozornost si zaslouží i práce s rekvizitami a inovativními scénickými vynálezy. Jedná se například o průhlednou plastovou hadici, skrze niž Kapitán Srdíčko posílá červené balónky coby krvinky do tělního oběhu, nebo obuv Šampiona Dechu z měchových nožních pump – oba nápady jsou pro dětské publikum současně překvapivé i snadno čitelné.

Imaginativní výuka

Stalo se mi tělo je hravá a zároveň promyšlená inscenace. Její tvůrci se snaží probudit u mladšího publika zájem o mechanismy odehrávající se uvnitř lidského těla, ale nečiní tak prostřednictvím nudného výkladu, nýbrž pomocí imaginativních obrazů, rytmu, pohybu a scénickou nápaditostí. Průběžné reakce dětského publika dokazují, že se inscenaci daří vyvolat patřičný zájem i úžas. Ocenění si zaslouží také nasazení herců, kteří s postupnou gradací ani na okamžik nepolevují. Jednotlivé složky jsou pevně provázané a vytvářejí kompaktní celek, spojující edukativní rovinu s divadelní hravostí. Jedná se o pozoruhodný příklad divadla pro děti, které své publikum nepodceňuje a nabízí mu nejen zábavu, ale i nový úhel pohledu na tělo jako živý a neustále pracující organismus.

Autor je teatrolog.