„Jste ještě moc mladá na to, abyste tomu rozuměla,“ lehce mě šokoval německý architekt Hans Kollhoff, když jsme spolu nedávno natáčeli rozhovor. Otázka byla jednoduchá: „Kritizujete modernistickou výstavbu, co ale říkáte tomu, že lidem se na sídlištích žije dobře?“ Kollhoff svou odpověď jistě nemyslel nijak zle, předvedl ale přezíravost pro řadu architektů typickou. Při debatách o sídlištích se to ukazuje ještě víc než jindy. I přes částečnou rehabilitaci paneláků si mnozí architekti neustále stýskají nad nešťastnými architektonickými experimenty a nevyhovujícím urbanismem, který zcela popřel tradiční blokovou zástavbu. Homo sapiens byl totiž stvořen k tomu žít v městských blocích, a obyvatelům sídlišť je tedy třeba stále připomínat, v jak nevhodných podmínkách žijí a že by měli žít lépe. V nejlepším případě jim pak lze nabídnout řešení spolu s developery, kteří na sídlištích ochotně dostaví chybějící bloky. Lid si možná na takzvané participační schůzce vyslechneme, ale netřeba ho brát příliš vážně – je totiž v oboru nevzdělaný, takže stejně ničemu nerozumí.