close search

Největší věznice na světě

Protesty proti policejnímu násilí v USA

Nepokoje vyvolané policejní vraždou George Floyda jsou masovější než protesty, jež byly reakcí na brutalitu policie v předchozích letech. I když se Donald Trump snaží kauzu bagatelizovat jako ojedinělý přešlap, je stále patrnější, že problém tkví v institucionalizovaném rasismu a že k jeho řešení by mohly vést jen dalekosáhlé reformy.

Při vzpomínkových obřadech za George Floyda prohlásil šerif Chris Swanson, že smrt Afroameričana, kterého v květnu udusil policista v Minneapolisu, promění fungování všech policejních složek v USA. Totéž požadují i protestující po celých Spojených státech. Pozitivní změně však nebrání jen popírači systémového rasismu v americké společnosti, jakým je třeba prezidentův poradce pro národní bezpečnost Robert O’Brien, kteří policejní násilí přisuzují pouze osobnímu pochybení či rasovým předsudkům několika „zkažených jablek“ mezi policisty.

 

Je to i demokratické dědictví

Ti, kdo nyní prosazují zásadní změny ve způsobu vymáhání zákona ve Spojených státech, narážejí nejen na ignoranci a explicitní rasismus, ale především na historické dědictví rasistické minulosti. Ta zanechala hluboký otisk ve fungování řady institucí od školství přes bankovnictví až po trestní justici a dodnes se projevuje v míře nerovnosti ve společnosti. Rozsah nutných změn je obrovský a hrozí, že zasáhnou zájmy nejrůznějších společenských a profesních skupin. Zároveň je prosazují především představitelé Demokratické strany, která však sama v minulosti výrazně přispěla k přijímání politik, jež podporovaly represivní přístup vůči chudým a příslušníkům menšin.

Demokratický kandidát na prezidenta Joe Biden využil veřejného rozhořčení nad Floydovou smrtí k prezentaci svého programu reformy policejního a trestního systému. Její součástí podle něj mají být rozsáhlé investice do prevence kriminality (tedy do vzdělávacího, zdravotního a sociálního systému), které by zvrátily trend kriminalizace chudých, zajistily jim životní příležitosti a poskytly jim péči a podporu při řešení složitých životních situací. Kritici stávajícího systému ale poukazují na to, že k jeho vzniku významně přispěly škrty v sociální oblasti a represivní zákony, které byly přijaty za Clintonovy vlády v polovině devadesátých let.

Byl to také prezident Clinton, který během své vlády navýšil počet policistů o 150 tisíc. V souladu s ním Biden odmítá podpořit radikálnější požadavky na snížení rozpočtů policejních sborů či rozpuštění těch, jež mají dlouhodobé problémy s rasismem svých členů.

Jestliže tedy dnes demokratický kandidát na prezidenta požaduje, aby skončila praxe, kdy si města vylepšují své rozpočty masovým udělováním pokut a ti, kdo je nemohou zaplatit, jsou posíláni do vězení, vzpomenou si někteří z pamětníků, že finanční motivaci pro to, aby jednotlivé státy věznily co nejvíce lidí co nejdelší dobu, zavedl právě demokratický prezident. A rovněž militarizaci policie, kterou dnes Biden kritizuje, zahájil Clinton, když podpořil předání armádních přebytků místním policejním stanicím. V polovině devadesátých let tak během tří let policisté obdrželi 3800 pušek M­-16, 2185 pušek M­-14, 73 granátometů a 112 obrněných vozidel a tento program zdárně pokračoval ještě během Obamovy vlády.

 

Běžný jev

Biden se dnes odvolává na některé reformní kroky, které podnikla Obamova administrativa. Ty však byly realizovány dost pozdě a většinu z nich Trumpova vláda snadno a rychle zrušila. Patřilo k nim například posílení dohledu ministerstva spravedlnosti nad policií nebo instrukce federálním prokurátorům, aby udělovali nižší tresty za nenásilné trestné činy. I když se nedá popřít, že se za Obamovy vlády podařilo zastavit dlouholetý trend nárůstu vězeňské populace a disproporčního zastoupení vězněných Afroameričanů, Spojené státy zůstaly zemí s nejvyšším podílem uvězněných na počet obyvatel na světě a Afroameričan má stále mnohanásobně větší šanci, že skončí ve vězení, než bílý občan USA.

Rasové policejní násilí a na něj reagující protesty se v posledním desetiletí staly v USA běžným jevem. Protesty iniciovalo například zastřelení Trayvona Martina v roce 2012 na Floridě, zabití Erica Gardnera newyorskou policií v roce 2014 nebo zastřelení Michaela Browna ve Fergusonu tentýž rok. Zda nové hnutí, odkazující se na další z obětí policejního rasismu, alespoň částečně uspěje, bude záviset nejen na akceschopnosti a míře přesvědčivosti jeho odpůrců, ale do značné míry i na tom, zda se Demokratické straně podaří odříznout od politik podporujících kriminalizaci chudoby a etnických menšin.

Autor je antropolog.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články


Trumpův dekret

Restriktivní americká migrační politika



Mytologie alternativy

Záludnosti psaní o hudební subkultuře nedávné minulosti