MeetFactory, Praha, 24. 6. 2020

Dramatizací Serotoninu, zatím posledního románu literární hvězdy Michela Houellebecqa, vyvrcholila v MeetFactory přerušená divadelní sezóna. Hlavní roli čtyřicátníka Florenta­-Clauda, který po smrti svého libida pořádá sériové truchlení se ženami, s nimiž spal, a který kvůli nadprodukci stresového hormonu umírá na hlubokou depresi, typově přesně odpovídá Jan Hájek (bohužel v repríze jeho herecká energie postupně vyprchávala a stoupající množství přeřeků začalo rušit). Pozornost se kromě cynického hrdiny se zženštilým jménem soustředí na dvě z románového výčtu lásek jeho života: na herečku Claire, která se proslavila rolí, jejímž vyvrcholením byla masturbace před publikem, a na cudnou veterinářku Camille, mírnou třicátnici, která věděla, „jak z hezkého normandského městečka vytěžit to nejlepší“. Mimo ně inscenace dává prostor i farmáři Aymerikovi, jenž se pod tlakem globálního kapitalismu zastřelí při protestní blokádě. Koncentrovaný dramatizovaný výtah z románu Houellebecqovu předlohu kupodivu činí „uživatelsky přívětivější“. Bezděky se tak odhaluje, že přitažlivost Houellebecqova autorského stylu je založena i na vrstvení a prolínání nesčetných rovin životních nepříjemností a náhledů na ně. I v MeetFactory ale působí sex na antidepresivech jako zbytečná a marná práce, pravá láska selhává na trapném klopýtnutí a bojovné hrdinství vrcholí absurdní prohrou. Všechny ztracené varty se pak setkávají ve finále, kdy duši pohřbívá stárnoucí tělo.