Jedenáctého února uplynuly dva měsíce od první stávky portugalských učitelů základních a středních škol za lepší platové podmínky. Stávky probíhají po celé zemi a díky koordinaci Národní federace vyučujících (Federação Nacional dos Professores) zasahují jednotlivé regiony zhruba v týdenních intervalech. Týden bez výuky se zdá být dostatečně dlouhá doba na získání pozornosti médií, a zároveň příliš krátká na to, aby mohlo být ohroženo vzdělávání dětí a mládeže. Záměrem není brát si žáky a jejich rodiče jako rukojmí, ale vyslat jasný vzkaz současné vládě v čele s premiérem Antóniem Costou ze Socialistické strany: učitelské platy dnes v Portugalsku nestačí na pokrytí základních životních nákladů a situace je nadále neudržitelná. Kromě stávek se konají i hojně navštěvované demonstrace v ulicích; již dva víkendy po sobě bylo na náměstích v Lisabonu a Portu přes sto tisíc občanů. Pomyslnou poslední kapkou byl růst cen způsobený pandemií covidu­-19 a současná inflace spojená s energetickou krizí, problém s nízkými platy ve školství se nicméně táhne od recese v druhé polovině nultých let. Dopady finanční krize zasáhly evropské země v různých dobách, Portugalsko je pocítilo nejpalčivěji mezi lety 2010 a 2014. Tehdejší vláda Cavaca Silvy v rámci úspor sáhla i na platy státních zaměstnanců a učitelům doslova zmrazila možnost kariérního postupu včetně získání vyššího ohodnocení. Pedagogové tak téměř třináct let pracují za stejné peníze. Stávkující požadují jednak navýšení platů o inflaci, jednak znovuzavedení možnosti kariérního postupu v závislosti na odučených letech a dalších výchovně­-vzdělávacích činnostech. Pádným argumentem je současná neatraktivita oboru pro absolventy pedagogických fakult, což může vést k výpadku téměř celé jedné generace vyučujících. Stávka byla vyhlášena jako časově neomezená a bez vládních ústupků může trvat opravdu velmi dlouho. Portugalští učitelé a učitelky jsou tentokrát rozhodnuti se nevzdat.