V závěru září ukončila svou činnost poslední uhelná elektrárna ve Velké Británii, Ratcliffe­-on­-Sour u města Nottingham, fungující od roku 1967. Uzavřela se tak významná kapitola britské energetiky. Země, jež se díky těžbě uhlí stala kolébkou industrializace a kapitalismu, významných spoluviníků současného klimatického rozvratu planety, se tak zcela zbavila závislosti na jedné z fosilních surovin. Stát, ve kterém v roce 1882 vznikla první uhelná elektrárna, je tak první zemí G7, jež se plně odklonila od uhlí. Tento závazek si Velká Británie dala v roce 2015, poté, co byl zavřen poslední uhelný důl.

Za poklesem obliby uhlí stojí jeho dopady na kvalitu ovzduší i množství skleníkových plynů emitujících do atmosféry. Dlouholeté boje britských iniciativ i klimatických aktivistů a aktivistek nakonec celý odklon od uhlí urychlily. Pro představu: ve dvacátých letech minulého století pracovalo v uhelném průmyslu přes milion lidí. Tento počet začal rapidně klesat na konci padesátých let a posléze za vlády Margaret Thatche­rové, která přistoupila k zavírání nevýdělečných uhelných dolů a k importu uhlí ze zahraničí. Narazila tehdy na tvrdý odpor horníků a odborů, podpořený dalšími skupinami obyvatel. Právě přísná politika Thatcherové a její tvrdé dopady na hornické komunity byly výstražným prstem pro aktivisty a aktivistky z řad ekologického hnutí, kteří sice o konec těžby uhlí usilovali, ale nechtěli dopustit ekonomický propad hornických oblastí. Požadovali proto také zajištění dobrých podmínek pro horníky a další zaměstnance uhelného průmyslu. Pro takovou sociálně­-ekologickou proměnu se zavedlo označení spravedlivá transformace.

Zavření elektrárny Ratcliffe bylo v duchu spravedlivé transformace vítáno širokou veřejností – od ekologických aktivistů a aktivistek po lidi z odborů, kteří si vydobyli rekvalifikaci svých členů a důstojné odstupné. Zatímco v osmdesátých letech minulého století byl podíl uhelných elektráren na výrobě elektřiny přes osmdesát procent, v roce 2012 to bylo již o polovinu méně. Definitivní odklon od uhlí je pak výsledkem dlouhodobého tlaku na vládu, aby splnila závazky vyplývající z mezinárodních dohod a dostála zpřísňujícím se regulacím na ochranu kvality ovzduší.

Nutně neznamená upření pozornosti k obnovitelným zdrojům energie. Mnoho uhelných elektráren se po uzavření transformovalo na elektrárny spalující plyn nebo biomasu. Ty přitom v objemu skleníkových plynů těm uhelným významně konkurují [o spalovně biomasy Drax, která dříve byla uhelnou elektrárnou, jsme psali v A2 č. 18/2024]. Plyn tvoří nejvýznamnější podíl energetického mixu Velké Británie, následují obnovitelné zdroje, především větrná energie, a na třetí příčce je energie jaderná. Boj za snížení závislosti na fosilních zdrojích proto zdaleka není u konce. Stejně jako práce ekologických aktivistů a aktivistek.