Za projektem Zimní pneu, jemuž během posledních tří let vyšly na značce Polí5 hned čtyři tituly, stojí dvojice Jan Vinkler a František Alferi. Jedním z jejich dvou loňských počinů je album s názvem Kam jdeš s tím bigbítem. Nahrávka je dostupná na kazetě, případně si ji lze stáhnout za dobrovolný příspěvek z bandcampového profilu vydavatelství.

Umění recyklace

V tvorbě dua se často objevují odkazy na trampské a folkové písně, někdy zamlžené, jindy naopak zcela přímočaré – jako na samém začátku desky Kam jdeš s tím bigbítem, kde se cituje Žalmanova Jantarová země z roku 1990. Podobnost s originálem ale netrvá ani pár vteřin, píseň je okamžitě kontaminována temnější náladou, která vydrží po celý zbytek nahrávky. Přes veškerou potemnělost a nejrůznější zvukové podivnosti se ale jedná opravdu o písničkové album, nikoli o kolekci experimentálních kompozic. Vinkler a Alferi jsou zruční recyklátoři a ve svých písních dokážou zúročit nejen své folkové a trampské kořeny, ale také lásku k metalu, disku nebo jazzu. Všechny zmíněné vlivy jsou pospojovány lepidlem rafinovaně disonantního zvuku, který je zaručeně domácí výroby.

Kam jdeš s tím bigbítem je velmi pestrá kolekce. Mnohdy jde o „polámané“ a vlastně vcelku strašidelné písně zpívané lehce rozklíženým hlasem. Od zkreslených ostinat se plynule přechází k disharmonickým dechovým partům, folkovou kytaru střídá metalové burácení a zapojují se i nepříliš obvyklé nástroje, jako jsou niněra nebo dudy. Duo Vinkler–Alferi s přispěním řady hostů servíruje publiku psychedelii na vysoké úrovni, ale bez použití obligátních psychedelických přísad.

Mezi skladbami se nečekaně objeví i mantra Om Tryambakam Yajamahe, která zahání smrt a nemoci. Bylo potřeba ochránit posluchače na cestě temným světem alba, nebo jim naopak poskytnout ochranu před světem „tam venku“? Nahrávka nepodává návod ani vysvětlení. Atmosféru trochu rozsvítí píseň Diano, pseudodiskotéková pohlednice z koupaliště v Úštěku – i ta se ale nakonec propadá do lynchovských hlubin. Může za to malinovka říznutá nějakým halucinogenem, nebo snad bong, který v závěru vehementně nabízí MC Křapka?

Autentické lo­-fi

Vinkler s Alferim se v rozhovoru pro Radio Proglas svěřili, že zamýšleli vytvořit velmi propracované album, zpětně to však hodnotí jako špatnou strategii; současně zmínili svůj zájem o rychlou, spontánní tvorbu, v jejímž výsledném tvaru zůstává otisknut celý pracovní proces. Tato inklinace se podle jejich vlastních slov projevila na následující desce Satelity (2023). Ačkoli i nejnovější počin je podle mě vynikající, za vrchol jejich dosavadní tvorby považuji právě album Kam jdeš s tím bigbítem – pro jeho pestrost, promyšlené změny a neuchopitelnou atmosféru, plnou špinavých zvuků, prapodivných disonancí i stylových zvratů. Stopy po pracovním procesu se nakonec dají rozpoznat i zde; přinejmenším jsou zjevnější než u většiny současných kapel.

Zimní pneu jsou naprosto ojedinělý zjev české alternativní scény. Jejich lo­-fi zvuk vzniká autenticky, nikoli postprodukčními zásahy a používáním „přírodně identických“ ingrediencí. Perfekcionisté by ho mohli snadno považovat za nedokonalý, ale právě nedokonalost mixu tvoří velkou část kouzla desky. Pokud by vznikala v regulérním studiu se standardní zvukovou produkcí, její charakter by byl nepochybně úplně odlišný. Jak by se dalo s materiálem nahraným a smíchaným v domácích podmínkách dál pracovat, ukazuje jedna ze starších desek dua, Kaštan v kapsách z roku 2021, zmasterovaná Tomášem Tkáčem: špína se z nahrávky zcela nevytratila, zvuk je ale výrazně čitelnější. Spolupráce podobného typu by se mohla stát dobrou strategií pro budoucí počiny projektu.

Album Kam jdeš s tím bigbítem se nebojím označit za jeden z nejpozoruhodnějších českých hudebních titulů uplynulého roku. Kdo si umí užít divnou hudbu, ten by neměl tuto desku – ani další tvorbu skupiny – nechat bez povšimnutí.

Autor je hudebník a divadelník.