Potrat v ústavě! Historický moment! Přepisujeme dějiny! – tímto způsobem se psalo o průkopnickém článku ústavy Páté republiky ve francouzských médiích. Francie se stala první zemí na světě, která má právo na potrat zapsaný ve svém ústavním řádu. Interrupce je tak absolutní právo a může ji podstoupit každá žena bez ohledu na vyznání nebo sociální status. A žádná žena za to nemůže být souzena nebo penalizována. Bouřlivé ovace přišly zejména po konečném hlasování ve francouzském Senátu. Čekalo se, že většinově pravicový a vůči potratům zdrženlivější Senát bude přehlasován Národním shromážděním. To se nakonec nestalo a i v Senátu měl návrh mimořádně vysokou podporu. Až překvapivě umírněná byla reakce Francouzské biskupské konference. „Vzali to celkem v klidu,“ shodujeme se s kolegou poté, co její prezident Éric de Moulins­-Beaufort vyzval v tzv. potratovém týdnu (kdy byl potrat oficiálně se vší pompou zapsán do ústavy, k čemuž došlo příznačně 8. března) všechny věřící k půstu a modlitbám. A zopakoval, že církev bude nadále podporovat život od jeho vzniku a poskytovat pomoc těhotným ženám v těžké životní situaci, aby nemusely interrupci podstupovat. Modlitby by se podle sboru katolických biskupů měly vztahovat zejména k tomu, aby lidé měli chuť do života a k plození. Biskupové by si také přáli větší institucionální podporu matkám i dětem. Možná kdyby katolická církev změnila názor na antikoncepci, nebylo by pak zapotřebí hovořit tolik o potratech. Místo toho se pořád dokola řeší jen následky, nikoli příčiny otěhotnění. „Ale vlastně je to takhle OK,“ říká kolega, „taky by mohli vyhrožovat peklem.“