O Knihobotu se v posledních letech mluví jako o největším českém antikvariátu, funguje však na zcela jiných principech. Přesnější by bylo označení „re­-commerce start­-up“. Skutečně se totiž jedná o byznys, který ke svému růstu využívá nejen velké díry na trhu, ale také levné práce na semiperiferii. Obchod s použitými knížkami má rovněž velmi dobrý marketing, pracující s prvky udržitelnosti a greenwashingu. Odpovídá tomu i jeho hlavní heslo: „Dáváme knihám druhý život“, doplněné o slogan: „Pomůžete přírodě i své peněžence“. Že tato marketingová strategie funguje, potvrzují například slova šéfredaktora časopisu Host Jana Němce: „Český knižní trh potřebuje někoho, kdo na rozdíl od většiny současných velkých hráčů na trhu dbá na společenskou odpovědnost, environmentální kontext podnikání či na to, aby působil konstruktivně v celém oboru.“ (Host č. 9/2021) Zřejmě díky této marketingové taktice se s Knihobotem nezdráhá spolupracovat ani liberálně­-levicový server Page Not Found.

Baťa, ale start­-up

Zakladatelský mýtus společnosti vypráví o zlínském knihomolovi Dominiku Gazdošovi, který nedokončil středoškolské vzdělání, protože mnohdy raději četl, než by šel do školy. Proto mu podle jeho slov nezbylo než se zaměstnat sám a založil si antikvariát. Tuto zkušenost potom v roce 2019 se svým bratrem Davidem a několika kamarády přetavil do e­-shopu s po­­užitými knihami. Z tříapůlmilionových tržeb v roce 2020 bylo v roce 2021 již 76 milionů, na čemž nic nemohl změnit ani nefalšovaný údiv Emmy Smetany, když se téhož roku v lednovém rozhovoru DVTV pozastavila nad tím, že je možné prodat po­­užité knihy za neuvěřitelných 50 milionů.

Meziroční nárůst už jen zrychloval. Podle agentury Deloitte se v roce 2023 jednalo o desátý nejrychleji rostoucí start­-up ve střední Evropě a čtvrtý v Česku. V roce 2023 jeho tržby vystoupaly na 560 milionů korun a Dominik Gazdoš, nyní CEO společnosti, se v podcastu Jiřího Rosteckého nechal slyšet, že by se zlobil, kdyby v roce 2025 tržby nepřekročily miliardu. Podle serveru Seznam Zprávy jde o třetí největší obchod s použitými knihami na světě vzhledem k objemu obchodovaných knih. Knihobot již nyní operuje na čtyřech evropských trzích (Česko, Slovensko, Německo a Rakousko), jeho eurové tržby jsou vyšší než korunové a chystá se na expanzi do Itálie, Francie, Belgie, Nizozemska a Španělska. V rozhovoru pro časopis Forbes z dubna 2025 Gazdoš na otázku, kam budou expandovat dál, odpovídá: „Amerika je pro nás trochu předčasná a Číně se snažíme vyhnout. Jednodušší je nejdříve doplnit evropské země, které jsou v Unii. Příští rok chceme ovládnout Evropu.“

Datová analytika a tzv. pricing

Přestože hlavním obchodním artiklem společnosti jsou použité knihy, tím skutečným produktem, který vyvíjí (podobně jako Rohlík), je e­-shop. Trh s použitými knihami je poměrně specifický tím, že každá kniha je unikátní, ale zároveň je nutné její údaj propojit s konkrétním dílem (často napříč jazyky) a vydáním a dobře určit její cenu. V začátcích Knihobotu cenu určovali pracovníci ve skladu pomocí údajů z jiných e­-shopů nebo například z rozcestníku muj­-antikvariat.cz. Dnes už má Knihobot svou vlastní velkou databázi založenou na mnoha knihách, které jeho zaměstnancům prošly rukama, přesto v poskytnutých rozhovorech najdeme i zmínky o využívání dat z veřejných zdrojů. Například Markéta Patáková v podcastu Data Talk z listopadu 2024 hovoří o potížích, jaké má Knihobot se zpracováním dat, která sbírá z veřejných knihoven.

Postupem času se cenění knih automatizovalo, dnes již stačí fotka knihy (včetně identifikačních údajů) a v 95 procentech případů je prý cena přidělena automaticky. Gazdoš se v některých rozhovorech zaklíná tím, že žádný antik­vář není schopen určit cenu správně, jelikož není v lidských silách vše usledovat, a proto je lepší ji stanovit takto. Jeho kolegové zabývající se technologickou stránkou věci ale v podcastu Striptease přiznávají, že s tím mají problémy. Cena je totiž určována také dynamicky podle toho, kolik stejných knih mají na skladě nebo jak rychle se daný titul prodává. Proto se například může stát, že knihu automat nacení výš, než kolik stojí nová v běžném knihkupectví, nebo ji naopak úplně podcení. Díky silné pozici Knihobotu na trhu tak ceny, za něž si zákazníci knihy kupují, mohou odrážet spíše jejich množství na skladě Knihobotu než jejich reálnou hodnotu. To by mohlo vysvětlit nelogičnosti v cenotvorbě, na něž upozorňují také antikváři [viz anketa v tomto čísle na s. 6–8].

Levně, ale rychle

Přestože jde o velký datový projekt, jeho činnost je závislá také na práci zhruba tisícovky zaměstnanců, o nichž vedení Knihobotu soustavně mluví jako o brigádnících. Jejich pracovní poměr je tedy v drtivé většině založen na dohodách o provedení práce nebo o pracovní činnosti, nové zaměstnance na jiné úvazky nenabírají. Počítá se zřejmě s tím, že o práci budou mít zájem zejména studenti, za něž zdravotní pojištění odvádí stát, ti ostatní si ho musejí platit sami. Firma tak svým zaměstnancům nenabízí víc než velmi prekérní postavení. „Když jsem v Knihobotu začala v roce 2021 pracovat, můj nástupní plat byl 140 korun za hodinu. Tehdy se jednalo o celkem slušnou částku za práci, která sice nebyla intelektuálně podnětná, ale člověk u ní využíval různé typy dovedností. Když jsem po dvou letech odcházela, můj plat byl stále stejný, zato práce byla čím dál mechaničtější a únavnější,“ říká mi asi pětadvacetiletá žena, které v tomto textu budu říkat Tereza. Pokud se na nabídky práce ve skladu podíváme dnes, zjistíme, že hodinová sazba na stejné pozici se stále nezměnila. Jde zřejmě také o jeden z důvodů proměny týmu: „Jenom za ty dva roky se brigádníci velmi omladili, na začátku to byli studenti vysokých škol, později stále častěji středoškoláci, lidi, kterým bylo třeba i šestnáct.“

Zakladatel Knihobotu Gazdoš se minimálně v počátcích fungování firmy chlubil tím, že pro organizaci práce využívá japonské metody Kaizen, známé zejména v kontextu velkých fabrik typu Toyota. Jejím jádrem by měla být eliminace plýtvání čímkoli včetně energie zaměstnanců (někdo by to ale mohl označit za eliminaci chvilky na vydechnutí). Podle Terezy vedla k organizování skladu na principu sebezásobení, všude bylo možné najít kartičky (tzv. kanbany) například s informací, kde se nachází toaletní papír, kolik ho doplnit, když dojde, apod. V prvních letech fungování prý firma tímto způsobem šetřila na úklidové pracovní síle, předpokládalo se totiž, že vše zvládnou sami zaměstnanci.

Ti ve skladu pracují většinou ve čtyřhodinových směnách, přičemž je možné si jich zařadit i víc za sebou. Tereza ale říká, že po jedné směně byla tak vyčerpaná, že už stejně musela jít domů. A to přitom podle svých slov po skladu neběhala jako ostatní zaměstnanci. Rychlost je vyžadována: na konci roku 2024 mluví Knihobot o tom, že každý den zkatalogizuje 20 až 25 tisíc knih. Ty se proto již jen nafotí a přiřadí se jim tzv. letenka, podle níž je možné konkrétní výtisk ve skladu identifikovat. Většina práce je potom založena na tzv. pickování podobně jako ve velkých skladech typu Amazon nebo Rohlík (ostatně Knihobot s oběma těmito neblaze proslulými zaměstnavateli spolupracuje). Již před půldruhým rokem, kdy Tereza z Knihobotu odcházela, bývali zaměstnanci konfrontováni s mnoha žebříčky a statistikami, z nichž se dozvídali, jak rychle si vedou oni sami nebo jejich kolegové. V současnosti o tomto trendu Knihobot mluví i ve svých inzerátech: „U každé činnosti sledujeme rychlosti a dbáme na jejich plnění. Abys požadovaných rychlostí dosáhl*a, jsou ti k dispozici trenéři, kteří tě všechno naučí a se vším ti rádi pomůžou.“

Levná práce, kterou Knihobot od svých zaměstnanců nakupuje, bude také jedním z důvodů, proč si i přes svou mezinárodní expanzi sklady udržuje stále v Praze. V Německu by takto levnou pracovní sílu společnost nenašla. Samozřejmě pak vyvstávají otázky, jestli je opravdu ekologické vozit knihy z Hamburku do Prahy a zpět, a také jak to bude vypadat v případě dalších evropských trhů. Stane se Knihobot největším transportérem použitých knih po Evropě? Společenskou odpovědnost by si tím asi nezvýšil.

Autorka je komparatistka.