Jak číst sbírku básní složenou ze čtyř odlišných oddílů? Máme mezi nimi hledat spojitost, nebo je považovat za svébytné cykly, které se autor rozhodl z blíže neurčeného důvodu vydat v jednom svazku? Škrapové pole Radka Fridricha provází autorská poznámka, která osvětluje, kdy a jak oddíly vznikaly. Ani tyto údaje, ani poněkud deklasující označení „řadová sbírka“, které čteme v anotaci, však odpověď na shora položené otázky nedávají. Máme tedy ocenit autorovu všestrannost? Nebo Fridrich prostě psal a psal… a potom dopsal autorskou poznámku, aby případné námitky proti nezřízenému psaní zmírnil? Možná sbírku v dané podobě předložil veřejnosti v bezelstném očekávání, že mu někdo řekne, co vlastně napsal? Anebo zavelel nakladatel, vyžádal si od autora počet a kdosi pak v anotaci opsal kompozici sbírky bezradnou větou „básník čtyřikrát jinak, ale pokaždé svůj“? Samé otázky. A mají vůbec smysl?

Fridrich starý

První oddíl, nazvaný Ten s ptačí hlavou, „zahrnuje básně tzv. lesní a topografické lyriky“ z let 2015 až 2022. Jsou to vytříbené básně­-ornamenty, žánrové obrázky nálad a situací, kde zvuk a rytmus platí víc než smysl. Člověk si říká, kam všechno to vzývání a zaříkávání tajemného, divokého, setmělého, nevlídného, ošklivého, zapovězeného prostoru vede, a záhy zjišťuje, že nikam zvlášť nevede,…