Práce v kultuře stojí za starou bačkoru a všichni to vědí. V posledních letech, s inflací a klesajícími dotacemi, se už dříve neutěšená situace ještě zhoršila. Jednou z reakcí je větší sebeorganizace pracujících, kteří se přidávají k zaměstnaneckým odborům nebo profesním organizacím v jednotlivých kulturních odvětvích. Kromě toho lze sledovat, že otázka pracovních podmínek nebo obecně práce je už delší dobu také tématem výstav současného umění. Příkladem může být loňská výstava GOOD JOB v ústeckém Hraničáři, putovní projekt Není čas na práci. Není čas bez práce kurátorského týmu ze Společnosti Jindřicha Chalupeckého nebo právě probíhající výstava Palác volného času, kterou připravily kurátorky Karla Hlaváčková a Veronika Janoušek Čechová pro výstavní prostory Galerie hlavního města Prahy (GHMP) v Trojském zámku.

Na jednu stranu jsem ráda, že si téma práce získává čím dál víc pozornosti. Na stranu druhou se nemůžu ubránit dojmu, že jsou výstavy, které toto téma reflektují, příliš deskriptivní a ztracené v neutěšené situa­ci podobně jako ti, kdo se dnes snaží prací v kultuře uživit. Obzvlášť škoda mi to přišlo právě u výstavy Palác volného času, kterou jsem si přitom docela užila, protože je opravdu pěkně nainstalovaná. Každé dílo má dostatek prostoru, někdy i vlastní místnost,…