„Korvína je hra; slovo literatura pochází z řeckého termínu lithos, tedy kámen. Ale Korvína je živá hra pro živé lidi (a také havrany). Dost na tom, že už mé jméno značí Kámen. Korvína je hra na alternativní úhel pohledu. Česky se tomu říká blbnutí, nebo též (v intelektuál­ních kruzích) ptákovina. Chytí­-li si ji literatura, ať si ji má; Korvíně je to jedno. Havrani totiž, havrani žerou všechno.“ Takto představil Petr Rákos, psychiatr a spoluzakladatel bohnického krizového centra, v rozhovoru pro Večerník Praha svůj prozaický debut Korvína čili Kniha o havranech (1993). A měl pravdu. Skutečně se jedná o nebývalou ptákovinu, konkrétně tedy o havraniádu, kde jazykové, motivické, narativní, žánrové a jiné hry boří všechny myslitelné meze.

Korvína čili Kniha o havranech vyšla pár měsíců před autorovou dobrovolnou smrtí a Petr Rákos ji označil za svůj debut, její vznik ale klade do roku 1987. Posmrtně, v roce 1995, vydal Český spisovatel souborně další dvě Rákosovy prózy: nedokončený Askiburgion čili Knihu lidiček a Fúrii čili Knihu stíhání. Tu dopsal v roce 1985, Korvíně tedy předchází. Podobně strukturované názvy knih budí představu, že by mohlo jít o trilogii. Jejich vztah má ale spíš povahu jakéhosi blíženectví utuženého opakováním některých motivů…