slunce vychází

tolik tolik vážek

se dívá

Shinohara Ontei

V Evropě je pak negativní prvek symbolické role vážek posílen i pověrou o jedovém žihadle vážek. Vážky tak bývaly považovány za prostředníky a pomocníky Ďábla, po­­sly neštěstí či nemocí a nositele klateb, což dosvědčují příklady lidových názvů jako např.: německé Teufelspferd, anglické de­­vil’s ­needle či ear cutter či velšské gwas­-y­-neidr, sluha zmijí – a zcela analogicky slovinské kačji pastirj, pastýř hadů.

Karel Chobot: Historie a vývoj zobrazování hmyzu a ilustrace v entomologii

Slunce už svítilo a ohřívalo břehy a hladové volavky pomalu stoupaly k vrcholkům strání.

Plaval jsem.

A vtom je spatřil.

Tři různé shluky vážek.

Ty vážky spaly, všechny. A jejich modrá těla volně dýchala. Některé z nich si pod hlavou a křídly ustlaly větve vodních irisů. Jiné si lehly jenom tak, do stonků blatouchu a sítin.

Oddychovaly klidně, mírně.

Spaly.

Nic z toho, co se o nich vypráví – o tom, že se opilé nad řekou honí za láskou a na březích zarostlých růžovými hyacinty hrají na flétny –, nic takového jsem neviděl.

A náhle nejstarší z nich procitla – zaslechla asi, jak volavky plachtí –, prudce se zvedla mezi svými družkami a zahvízdla. Potom i volala a všechny budila. A vážky chvatně procitaly, vstávaly, a já se podivil, jak spořádaně se hned daly do příprav. Modré i modrozelené i ty s plamínky barvy staženého plynu.

Nejdřív si všechny rozpustily křídla. Utáhly pásky, šňůrky, stužky, které jim povolily ve spánku.

Potom ty pásky, napnuté a plné lesků, opásaly hady. Vodní užovky a říční zmije se svíjely a proplétaly, olizovaly vážkám hlavy.

Zahlédl jsem, že některé ze stejnokřídlých vážek nesou na hrudích říční škeble plné perleti. Ta perleť svítila jak stříbro, jako teplý vosk. Všechny se ověnčily věnci z orobince a z ostřice a z lián rozkvetlého svlačce. Některé propletly svá křídla stonky křídlatek.

Jedna z nich potom zdvihla rákos a udeřila do břehu, z nějž začal proudit pramen křišťálové vody. Ale to nebylo všechno. Ta vážka ihned vzala jiný stvol, tentokrát z bahenního česneku, a jen se jeho koncem dotkla vodní hladiny, říční bůh dopustil, že vytryskl proud vína. Vysoko, jako malý gejzír. Nevěřil jsem svým očím, když vážky, které dostaly chuť na mléko, konečky křídel odhrnuly trávu na břehu – a bílý nápoj tekl odevšad.

A abych nezapomněl, z těch dutých stvolů kapal med.

Plaval jsem tiše.

Při tom si pomyslel: „Když některé z těch modrých krásek ulovím, kdo mi co udělá? Nikdo tu přece není.“

A tak jsem plaval ještě tišeji a číhal.

A seběhlo se tohle.

Jako by znovu někdo zavelel, pozdvihl se les stvolů a stébel a vážky šílely a říční obřad započal. Děsivým třaskáním křídel zvaly řeku a tlučením a ranami volaly její bohy. A s nimi třaskaly a hučely i všechny břehy, strže, stráně, svahy nad řekou, divá zvěř v lesích i na skalách – všechno slavilo a točilo se, tančilo a uhánělo. Na svém místě nezůstalo nic. Vtom vidím jednu z vážek, jak letí blízko, a tak jsem vyskočil, až voda vystříkla, a chtěl ji zachytit uprostřed třpytivého, klikatého letu.

A ona vykřikla:

„Mé modré sestry, poleťte ke mně! Je tady plavec, který nás chce ulovit! Sevřete pevně rákosové hole – leťte, leťte! Tady! Tady!“

Potopil jsem se.

Málem mě rozsápaly.

Běsnily.

Vrhly se na volavky, co klidně stály opodál. Viděl jsem, jak jedna z nich, úplně sama, na půlky trhá mladou šedou volavku. Slyšel jsem, jak nebohý pták naříká, zoufale mává křídly a tichne. Létalo peří, které řeka odnášela, a ozýval se smrtelný křik. Zahlédl jsem, jak vážky sedají do volavčích očí, jak je vyjídají. Viděl jsem všechno. Rozšklebená žebra a zpřelámané nohy šedých královen. To všechno se teď rozlétalo do výšky a dokola a zůstávalo zaklesnuté v kosatcích, z jejichž žlutých květů kapala krev.

Pak znenadání všechno ustalo.

Vážky se shromáždily uprostřed řeky nad hladinou tak jako krotký safírový mrak.

A vrátily se do míst, o nichž jsem už vyprávěl, ke všem těm pramenům, které jim přejí vodní bozi.

A tam si myly křídla od krve.

Krůpěje krve na modrých blescích těl jim olízaly užovky.

Autor je básník, prozaik a překladatel.