Jedním z dlouholetých dluhů, které v oblasti překladového komiksu trápí české publikum, je takřka naprostá nedostupnost novinových a časopiseckých komiksových stripů. Domácí čtenářstvo snad rozpozná hrdiny Schulzových Peanuts – konkrétně tedy spíše jen psa Snoopyho a možná Karlíka Browna – a v knižních souborech mu jsou k dispozici tři nebo čtyři představitelé pozdní vývojové fáze této narativně­-publikační formy: Calvin s Hobbesem, kocour Garfield a Dilbert. Desítky a stovky dalších klasických, nejen v anglofonním světě milovaných postav a seriálů nám však zůstávají skryty a výsledný obraz toho, čím vším byl a je komiks, se tak nutně zkresluje.

Anglofonní prostředí, domov stripových legend, jako jsou Nancy, Pogo, Blondie, Mutt a Jeff, Gumps, Little Orphan Annie, Little Nemo, Krazy Kat nebo Doonesburyovi, na tom bylo dlouhá léta podobně ve vztahu k neanglickému komiksu. Teprve v posledních deseti či dvaceti letech začínají pozvolna do globálně anglofonního komiksového provozu pronikat některé francouzské, španělské či třeba japonské legendy. Šestiletá holčička Mafalda, jejíž příhody v letech 1964 až 1973 vytvářel argentinský mistr kreslených forem Quino, je toho nejčerstvějším dokladem. Tento komiksový strip hispanoamerický svět (spolu se Španělskem či Itálií) miluje už dlouhá desetiletí – v Latinské Americe Mafalda platí za největší komiksovou hvězdu, která mezi své příznivce počítala Gabriela Garcíu Márqueze i Umberta Eca. Souborného vydání v angličtině se však komiks dočkal teprve před několika týdny, kdy malé brooklynské nakladatelství Archipelago Books vydalo první svazek s 240 stripy Mafaldiných peripetií.

Na první pohled může Mafalda působit jako lokální klon Nancy či malé Lulu – jako další přechytralá holčička, která s vrstevníky i dospělými zažívá všemožná dobrodružství, z nichž většinou vybruslí díky své nápaditosti. Zatímco ale Ernie Bushmiller své stripy o Nancy vytvářel s ambicí nabídnout co možná nejpřístupnější, a přitom chytrý a nápaditý humor, který ideálně přetrvá navěky a dokáže oslovit čtenářstvo i bez kontextu, Quinův komiks je pevně usazen v argentinské společenské a politické realitě šedesátých a počátku sedmdesátých let. Nabízelo by se, že proto rychleji zastará a stane se nesrozumitelným. Avšak mistrovský kousek jejího autora tkví v tom, že zvládl vytvořit místně a časově zakotvenou satiru, která zároveň dokáže bavit, kousat a udivovat i jinde a jindy – třeba o šedesát let později, ve zcela jiném kontextu.

V jedné z prvních stripových sekvencí Mafalda rozvíjí úvahu o tom, že Argentina je na tom tak, jak je, protože coby země na jižní polokouli nutí své obyvatele stát vzhůru nohama, takže jim vypadaly z hlav všechny nápady. Řešení ve formě glóbusu zavěšeného na hřebík se nicméně jeví jako dočasné. Jindy se Mafalda zamýšlí nad tím, jaký smysl má válka ve Vietnamu – rodiče, kterých se na to ptá, ji jen odbudou, ona ale nedůvěřuje politickým proklamacím ani všeprostupujícímu konzumerismu. Tyto mikropříběhy se vyjevují v interakcích s dobře poskládanou sestavou podpůrných vedlejších postav: vedle rodičů se jedná hlavně o několik vrstevníků: naivního snílka Felipeho, malého kapitalistu, synka provozovatele místního obchůdku s potravinami Manolita a konečně o stereotypní sladkou dívenku Susanitu, která sní pouze o tom, jak se vdá a stane matkou. Tímto ansámblem dobře vystižených typů může Mafalda připomenout již zmiňované Peanuts, ostatně jejich tvůrce Charles Schulz patřil mezi hrdinčiny velké příznivce.

Aktuální hvězda argentinského stripu, toho času ve Vermontu usazený Ricardo Liniers Siri, jehož Macanudo znají i čeští komiksoví příznivci, o Mafaldě nedávno v New Yorkeru řekl, že je „něco jako Karlík Brown… akorát socialistka“.

Jestli Mafalda svou okouzlující a trochu nevymáchanou prostořekost a odhodlání přijít věcem na kloub někdy předvede i českému publiku, zůstává ve hvězdách. Můj osobní dlouhodobý projekt „Zruinovat co nejvíce českých nakladatelů pobídkami k vydání neprodejných komiksů“ slavil sice v minulých letech nejeden úspěch (koupili jste si Guibertovu a Sfarovu Profesorovu dceru nebo Deník puberťačky od Phoebe Gloecknerové?), nicméně snahy dotlačit někoho k vydání Mafaldy zatím selhávají. Snad by mohl pomoct připravovaný animovaný seriál od Netflixu… Nic moc jiného si od něj slibovat asi nelze, ale v tomhle by prospěšný být mohl.

Autor je bohemista.