Psal se leden 2020, když do Brna poprvé přijel arménský skladatel Tigran Mansurjan, osobnost, jejíž tvorbu vnímám jako most mezi bolestivou pamětí arménského národa a nadějí v jeho budoucnost. Osobním setkáním a dlouhými rozpravami s tímto tvůrcem se mi splnil sen. Byla to totiž jeho hudba, co mne – společně s odkazem Komitase a Aveta Terterjana – před drahnými lety přivedlo k hlubšímu zájmu o arménskou kulturu a historii. V Brně tehdy proběhla česká premiéra jeho Requiem (2011), věnovaného památce obětí arménské genocidy.

Provedení řídil německý dirigent Alexander Liebreich, který vznik díla inicioval a za jeho nahrávku získal několik prestižních ocenění. Úspěch Requiem byl enormní: nekonečné ovace vestoje ve vyprodaném Besedním domě dva večery po sobě přiměly zjevně dojatého skladatele, aby přijal výzvu brněnské filharmonie a upravil svůj kvartet Agnus Dei (2006) pro orchestr. Premiéra se uskutečnila v lednu 2021, opět pod Liebreichovou taktovkou, ovšem kvůli protipandemickým opatřením pouze v přímém přenosu na vlnách Českého rozhlasu Vltava z prázdného sálu Besedního domu – veřejnost si tamtéž mohla skladbu naživo vychutnat až o dva roky později.

Mezitím na festivalu Moravský podzim zazněl v podání Luky Ranieriho a Arménské filharmonie Mansurjanův violový koncert s faulknerovským názvem „… and then I was in…