Život v kolonii
Jakub Řehák ve své nové poezii pokračuje v průzkumu zaprášených pražských zákoutí, do nichž často bere i svou animu – ženu, již oslovuje a s níž se potkává v zahradních restauracích a nonstopech. Přeludné obrazy periferie jsou plné erotického jiskření, všednosti i smutku: „všechno je poezie říkám / ale cítím že jsem na světě sám“.
***
Budu ti vyprávět, jak mi v zimě do mozku
napadal modrý sníh, a jak mi bolest
spustila modré šňůry, na kterých visely
vlhké ganglie, v hlavě se zatáhly přízračné záclony
a já potkal strašidlo z vikýře mého mozku.
V létě jsem se stal hledanou osobou.
Byl jsem hledaná osoba v obchodním centru Černý Most.
Byl jsem oběť zavražděná ranou do týla v tramvaji u výtoňského mostu,
mé tělo se svezlona sedačce a nikdo to nepoznal.
Byl jsem devětadvacetiletá holka, která se těšila na svého kluka
a pořád prala a uklízela.Byl jsem Tesla Cybertruck, která opuštěná
hořela na betonovém prostranství-parkovišti
před Kauflandem na Spojovací a sníh poletoval a poletoval.
Byl jsem bezďák Franta, co jako beznohý Kerberos strážil popel
obchodního centra Fénix.Byl jsem bezpohlavní hlas hlasatele-speakra v metru, který nad námi
vyhlašoval slizký protektorát.Byl jsem černé punčochy na stehnech, které to všechno ještě čeká.
Byl jsem kus plastového zboží v dlouhých nekonečných řadách zmražených regálů.
Nikdy jsem nebyl, a přesto vzduch obsahoval každou moji částici.
Byl jsem ten, komu se stýskalo po jeho vlastní sobotní bolesti, měl smutek po bolesti,
zatímco mu oko prošívala železná zrezivělá jehla.
Mluvil jsem…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného
Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky
odebírat newsletter A2
