V edici Knihovna klasiků, která přináší nové překlady kanonických děl světové literatury, vyšel nejznámější román ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina My. Autor se účastnil bolševické revoluce, poté žil v ilegalitě, pak byl hlavním konstruktérem ledoborce Lenin a kvůli knize My se ve dvacátých letech stal obětí perzekuce, která ho donutila emigrovat do Francie. Zamjatinova dystopie z roku 1920 má formu deníku obyvatele budoucího Jednotného státu a popisuje neměnný koloběh v nejšťastnějším světě čísel a exaktního rozumu, které pouze zakrývají všudypřítomný teror. Zápisky hrdiny, označeného jako D­-503, předestírají obraz kolektivizované společnosti, v níž jsou lidé jen depersonalizovanými molekulami celku, nemají rodiče, místo jmen mají kódy a stovky let života v policejním státě z nich udělaly poslušné otroky systému. Avšak do dobře promazaného stroje společnosti postupně pronikají chyby, vychýlení z normy a náznaky odporu. Dozvídáme se, že ne všichni souhlasí s ideologií Jednotného státu, a kniha spěje k revoluci, o níž se ale v zápiscích dozvíme jen útržkovitě a v náznacích. Ostatně D­-503 se k hnutí odporu přidá jen kvůli ženě, která si ho sexuálně podmaní a k níž pocítí „nežádoucí“ emoce – lásku a vášeň, hraničící s posedlostí. Kniha velmi přesně popisuje zásadní rozpor v jádru lidskosti, který vězí za vznikem všech totalit: neslučitelnost nalezení rajského štěstí s potřebou svobody jednotlivce. Nakonec se ukáže, že problém s touhou po svobodě může vyřešit drobný zákrok na mozku, jenž odstraní zdroj všech problémů: zaraženou třísku fantazie, snů a lidské duše.

Jevgenij Zamjatin: My. Přeložil Jakub Šedivý. Odeon 2024, 221 s.