Když byla před půl rokem za zpronevěru unijních financí poslána za mříže lídryně francouzské ultrapravice Marine Le Pen (viz A2 č. 8/2025), hovořilo se o historickém mezníku. Nyní zažíváme déjà vu. Další přelomovou událostí novodobé historie Francie se stalo odsouzení bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho za zločinné spiknutí v korupční aféře a spolčení s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím, od nějž získal na svou prezidentskou kampaň v roce 2007 padesát milionů eur. Nejvyšší policajt v zemi (Sarkozy tehdy zastával post ministra vnitra) se nebál zneužít svou moc a po svém volebním vítězství přijal libyjského vůdce v Elysejském paláci. Kaddáfí si tam v prosinci 2007 postavil svůj beduínský stan, ale na pár slov na téma demokracie a lidských práv prý už nezbyl čas, řekl tehdy francouzským médiím.

Důvod Sarkozyho vstřícnosti k ­tyranovi, jehož země byla po desetiletí spojována s podporou terorismu, vyšel na světlo o několik let později díky investigativní práci redakce online deníku Mediapart. A nyní se demokracie konečně chopila příležitosti a ke slovu se dostal nezávislý soud. S heslem „Rovnost a spravedlnost pro všechny bez ohledu na rasu, náboženské vyznání, sexuální orientaci nebo společenské postavení“ odsoudil bývalou hlavu státu na pět let natvrdo a bez možnosti odkladu. Pravice křičí, že proces byl zmanipulován, a předsedkyně trestního soudu, která exprezidenta poslala do chládku, čelí výhrůžkám smrtí. Hrdý Sarkozy se tři dny po rozsudku ještě stihl v rozhovoru pro pravicový Journal de Dimanche vyznat, že bude bojovat do posledního dechu, a pak si zašel na fotbalový zápas Paris Saint­-Germain do Parku princů, jako by se nic nedělo. Třináctého října ale spadne klec a bude to skutečně historický moment.