Glen zemřel. Kdože? Legendu brněnského devadesátkového pozlátka Lubomíra Hrstku drtivá většina lidí znala pod jeho druhou přezdívkou. Americky znějící „Boby“ bylo totiž mnohem použitelnější jméno pro impérium zahrnující hotel, diskotéku, laser hall, podzemní garáže, tenisové kurty nebo navždy rozestavěný aquapark. V očích mého dospívajícího já to ale byl v první řadě majitel brněnského fotbalového klubu. Bývalý hokejista po revoluci Zbrojovku nejprve zachránil před krachem, pak ji přejmenoval a z bahýnka druhé ligy ji vytáhl až do evropských pohárů. Na tribunách ruiny Za Lužánkami se občas mačkaly a bavily fotbalem desítky tisíc lidí.

„Bobíci“ učebnicově opsali trajektorii nejen Hrstkova podnikání, ale i obecně devadesátkového byznysu. Primitivní fáze kapitalismu umožnila Bobymu vyúvěrovat z bank více než dvě miliardy korun, jenže brněnská střední třída neměla kapacitu na to, aby jeho megalomanský projekt dotlačila do černých čísel. Nezachránil to ani průběžný výprodej rudých ďáblů v kopačkách do jiných klubů. A stejně jako v případě dalších fotbalových mecenášů typu Chvalovského či Gottwalda na přelomu tisíciletí spadla klec. Klub šel do insolvence, Hrstka do vězení. Oproti jiným sportovním šíbrům je mu třeba přičíst k dobru, že se obešel bez privatizačního tunelování i falšování lehkých topných olejů. V srdci brněnského fotbalového lidu tak zůstává navždy mumifikován jako padlý anděl divokých devadesátek – současné oligarchizaci fotbalu navzdory.